ŽENY HMONGŮ... TVÁŘE HOR SEVERNÍHO VIETNAMU

V horských oblastech severního Vietnamu, zejména kolem měst jako Sapa, Ha Giang nebo Bac Ha, žijí etnické menšiny, mezi nimi i Hmongové, jedna z nejpočetnějších etnických skupin mimo vietnamskou většinu Kinh. Jejich kultura je bohatá a vizuálně výrazná… hlavně díky tradičním krojům, které s hrdostí nosí především ženy.

Hmongské ženy jsou nositelkami identity, jsou často první, koho potkáte na horské stezce, ale i v uličkách malých měst. Zaujmou svými ručně vyšívanými oděvy, masivními šperky, výraznými čelenkami a barevnými šátky. Jsou to doslova umělecká díla, vrstvené, bohatě zdobené oděvy, šité z indigem barvených látek, ručně vyšívané, často s kovovými detaily nebo barevnými bambulkami. Jejich kroje nejsou však jen pro parádu! Je to neuvěřitelné, ale ve většině případů jde o běžný oděv, v němž ženy nejen obchodují s turisty, ale i pracují na polích, nosí těžké náklady dříví, starají se o hospodářství.

Ano, skutečně v těchto krojích často pracují! Oděvy jsou přizpůsobeny každodennímu životu, jsou pevné, odolné, vrstvené, vhodné do drsného horského klimatu. Ačkoli mladší generace inklinuje k modernímu oblečení, především kvůli praktičnosti, většina žen se ke krojům hrdě hlásí.

Hmongské ženy tradičně zastávají v komunitě velmi důležitou roli, nejsou jen matkami a pracovními silami, jsou opravdu nositelkami kultury. Jsou to ony, kdo vyšívají oděvy, učí děti jazyk, uchovávají tradiční léčitelství a rituály. V mnoha případech jsou ženy hlavními živitelkami rodiny. Nejen že pracují na terasovitých rýžových polích, starají se o děti a domácnost. Vedle práce na polích a v domácnosti se stále více věnují i drobnému podnikání… prodávají ručně vyrobené suvenýry, náramky, tašky, čepice, bylinky, sušené ovoce, někdy i průvodcovské služby po horách. Mnohé z nich nemluví dobře vietnamsky, ale znají základy angličtiny, právě kvůli turistům. Spousta z nich se naučila anglicky úplně sama od turistů. Některé mluví plynněji než místní průvodci. Své produkty často nabízejí přímo v terénu, na stezkách, na trzích, před hotely.

A zase jsme u etických dilemat turisty… koupit nebo ne? Pomáhám jim, nebo podporuji problém? Setkání s hmongskými ženami bývá intenzivní… jsou přímé, energické, přátelské, ale i vytrvalé. Turista tak často zažívá směs emocí, obdiv, soucit, někdy ale i nepříjemný tlak, když jej žena s dítětem na zádech neustále pobízí k nákupu. A právě zde vzniká etické dilema.

Argumenty pro nákup a podporu…Pomáháte konkrétní ženě a její rodině přežít v oblasti, kde je život sakra tvrdý. Podporujete tradiční řemesla, která by jinak mohla zaniknout. Vzniká jakýsi, byť krátký, osobní kontakt, výměna kultur, lidské propojení. Nákup drobností jako náramek či pytlík sušeného ovoce pro vás není velký výdaj, ale má velkou hodnotu pro prodávající. A pro vaše blízké i pro vás samotné se po návratu stane unikátním suvenýrem z vašich cest.

Na druhou stranu je tady i řada argumentů proti nebo alespoň s výhradou… Podpora dětského obchodování, některé ženy zapojují i velmi malé děti do prodeje, což může vést k zanedbávání vzdělání. Kdo by odolal ušmudlanému prckovi a nekoupil aspoň něco, že? Dalším argumentem proti je vytváření závislosti na turistickém příjmu místo systémového rozvoje (např. vzdělání, infrastruktura). Stereotypizace, je nutné přiznat… že některé ženy si oblékají kroje jen kvůli turistům, a ztrácí se tím autenticita (i když ve většině případů jsou kroje skutečnou součástí identity). Opakovaný tlak na turistu může vést k nepříjemným situacím a kulturním neporozuměním. Mohu-li poradit... vyhněte se Sapě. Sapa už dávno není co bývala, je to prachsprostý skanzen.

Neexistuje jednoduchá odpověď. A taky není třeba kupovat od každého, ale když už se rozhodnete, vybírejte srdcem i rozumem, ne z lítosti. Můžete třeba nakoupit od komunitních dílen nebo organizací, které vracejí zisk zpět do vzdělání a rozvoje žen. Zajímejte se o příběhy lidí, se kterými mluvíte… nejen "kolik to stojí", ale hlavně "kdo to vyrobil, jak dlouho to trvá, jaká je tradice výrobku, k čemu jej používají". Nenechejte se ale ani napálit. Zvažte, jestli je suvenýr ručně dělaný nebo jen dovezený z Číny (což se bohužel někdy děje). Nepodporujte žebrání, ale práci… ať jde o suvenýry, jídlo nebo služby.

Hmongské ženy jsou fascinující, silné, pracovité, sebevědomé. Jejich život není procházkou růžovým sadem. Je moc těžký! Jako cestovatelé máte možnost nejen vidět, ale i vnímat. Rozhodnout se, zda budete pouhými konzumenty zážitků, nebo raději aktivními účastníky mezikulturního setkání. Protože největší dar, který můžete nabídnout, není nákup náramku, ale úsměv, slovo uznání, projevený zájem o rukodělný výrobek. A pochopení, že krása vietnamských hor nespočívá jen v krajině, ale i v jejích obyvatelích.

Vysvětlení k fotografii v úvodu... Fotografii jsem pořídila v provincii Yen Bai. Fotila jsem po předchozím svolení, jako obvykle. A bylo to prostě úžasné, fotky za úsměv, dámy se nenechaly rušit a pokračovaly dál ve svém povídání. Miluju tuto fotku!

Žena vlevo pochází z horského etnika Hmong, pravděpodobně z podskupiny Hmong Flower (Hmong Hoa/ Hmongové květinoví). Svědčí o tom barevně bohatě vyšívaný kroj se složitými geometrickými vzory a sukně z černé látky s vodorovnými barevnými pruhy. Zavinovací šátek na hlavě, typický pro ženy Hmong, mívá zelené nebo vícebarevné tóny. Punčochové návleky nebo legíny ve výrazných barvách jsou dalším znakem etnika Hmong. Žena s kolem má spíše neutrální venkovský oděv, ale její nón lá (kuželovitý klobouk) je běžný pro většinovou vietnamskou populaci, etnikum Kinh.