WABI-SABI... 侘寂 DOKONALÁ NEDOKONALOST

Wabi-sabi… 侘寂 v sobě koncentruje jemnost japonské estetiky a filozofie. Často je překládán jako krása nedokonalého, pomíjivého a neúplného. Není to jen vizuální styl, ale způsob nahlížení na svět, zakořeněný v buddhistických ideálech pomíjivosti a neulpívání. V jádru jde o přijímání skutečnosti takové, jaká je, s jejími prasklinami, stíny i otisky času.

• 侘 wabi… původní význam strádání, osamělost, prostota, později estetický význam prostoty a klidu.
• 寂 sabi… původně samota, ticho, chátrání, esteticky ale patina, krása stáří a pomíjivosti.
• Slovo se zapisuje dvěma znaky kanji, ale v běžném textu i v hiraganě… わびさび.

Tradičně se wabi-sabi popisuje prostřednictvím několika estetických principů, které se prolínají napříč uměním, architekturou i každodenním životem. Asymetrie, jednoduchost, patina, přirozenost, klid a jemná hloubka… pojmy rámující zkušenost, která se vyhýbá okázalosti a spíše tiše rezonuje v pozadí. Věci, které stárnou, ztrácejí lesk a získávají nepravidelnost, se stávají cennější právě proto, že odrážejí tok času.

Významným hlasem, který tuto estetiku přiblížil, byl spisovatel Tanizaki Junichiro. Ve své eseji In Praise of Shadows (1933) se staví proti západní fascinaci leskem a zářivostí a vyzdvihuje stíny, tlumenost a nejednoznačnost. V těchto vrstvách nachází tichou krásu, která se nevnucuje, ale nechává se objevovat. Ještě dříve však Okakura Kakuzō ve své knize The Book of Tea (1906) ukázal čajový obřad jako mikrokosmos japonské kultury… prostor, kde prostota a pokora vítězí nad dokonalostí a přepychovou symetrií. Ještě výrazněji vtiskl ale ideál wabi-sabi do života čajový mistr Sen no Rikyū, který svým neokázalým stylem navždy změnil podobu čajového rituálu.

Současná filozofie se tématu wabi-sabi dotýká novým způsobem. Yuriko Saito, japonsko-americká filosofka, jej rozpracovala v rámci tzv. everyday aesthetics. Zatímco tradičně se estetika zkoumala především ve vztahu k umění, Saito zdůrazňuje krásu obyčejných věcí, všedních okamžiků a neformálních situací. Wabi-sabi tak není pouze historií starých čajových domků či patinovaných mís, ale může být i pohledem na popraskaný chodník, sepraný svetr nebo dočasnost zahradní kytky.

A příklady?...

Wabi-sabi v keramice…

Snad nejzřetelněji se wabi-sabi projevuje v keramice, zejména v nádobách pro čajový obřad. Čajové misky chawan, které by v západní tradici mohly být považovány za nepovedené, získávají na hodnotě právě díky svým nepravidelnostem. Nerovný okraj, stopa po ruce hrnčíře, barevná nesourodost glazury nebo prasklinka v materiálu nejsou vadou, ale důkazem živého procesu. Každá miska se stává unikátním organismem s vlastním příběhem.

Nádherným příkladem je technika raku, spojená přímo s čajovou kulturou. Každý kus vzniká v rychlém žáru a chladnutí, a proto je nepředvídatelný. Vzniklé nerovnosti a kontrasty barev jsou považovány za autentické, nesené samotným živlem ohně. V moderní době se k wabi-sabi často vztahuje i umění kintsugi opravování rozbitých mís zlatem. Praskliny se nezahlazují, ale naopak zdůrazňují, aby připomněly hodnotu času a zranitelnosti.

Nádherné je wabi-sabi v japonské zahradní tvorbě…

Neméně silně promlouvá wabi-sabi v zahradách. Japonská zahrada nikdy neusiluje o okázalost a rovnost, ale o harmonii, v níž má své místo i prázdnota a nedokonalost. Kameny bývají uspořádány tak, aby působily přirozeně a nepravidelně. Cestičky se často stáčejí a klikatí, aby návštěvník nikdy neviděl vše na první pohled. Tohle je úžasné, miluju, jak každý ohyb odkrývá novou, jinou část zahrady, miluju průhledy zdmi a ornamety ve dveřích.

Čajové zahrady roji jsou pro mě snad nejčistším ztělesněním tohoto ideálu. Úzká pěšina z kamenných šlapáků, mech mezi nimi, bambusový plůtek a to neodmyslitelné ticho, v němž se každý krok stává meditací – to vše připravuje hosta na vstup do čajovny. Patrná snaha oprostit se od přebytečnosti a hledat krásu v prostotě.

Wabi-sabi se zrcadlí také v péči o zahrady. Mech, který by jinde byl považován za plevel, je v Japonsku vysoce ceněn pro svou měkkost a proměnlivou zeleň. Suché listy nebo zbytky deště na kamenech nejsou odstraňovány hned, protože i ony nesou známku života a času. Japonské zahrady nejsou dokonalým obrazem přírody, ale spíše poetickým rámem, který nechává vyniknout prchavým okamžikům.

Hloubka, která přesahuje trend…

U nás na Západě se pojem wabi-sabi často redukuje na dekorativní trend. Interiéry v neutrálních barvách, drsná keramika a nedokonalý minimalismus se objevují ve všech časopisech o bydlení. Možná to má taky své kouzlo, ale vytrácí se původní hloubka. V japonském kontextu je totiž wabi-sabi především cestou, jak nahlížet svět a sebe sama. Připomíná nám, že dokonalost není cíl, že čas je neoddělitelnou součástí krásy a hodnota tkví často právě v tom, co je křehké, pomíjivé a neúplné.

Wabi-sabi není jednorázová estetická volba, ale způsob života. Je to pohled, který učí trpělivosti, úctě k času a schopnosti nalézt krásu tam, kde by ji spěchající zrak snadno přehlédl. Ať už v prasklině staré misky, v patině dřeva, v okamžiku ticha mezi slovy... nebo v samotném vědomí, že nic netrvá věčně.

Na konec si dovolím jeden citát připisovaný čajovému mistrovi Sen no Rikyū…

V jednoduchosti je krása. V neúplnosti spočívá dokonalost.