O VŮNI, VÍŘE A VIETNAMSKÉ DUŠI… NEJTIŠŠÍ CHVÍLE CEST PO VIETNAMU

Stojím v polostínu chrámového nádvoří a před mnou se v popelníku z písku zvedá les drobných tyčinek. Některé ještě hoří, jiné už jen doutnají, jejich špičky se mění v jemný šedý popel, který se tiše sype dolů. Vzduch je nasládlý, těžký, prosycený vůní, kterou bych moc ráda pojmenovala, ale nejde to snadno, asi směs dřeva, pryskyřice a bylin?

Dívám se na vonné tyčinky, ve Vietnamu známé jako nhang, jeden z nejviditelnějších projevů místní spirituality a cítím taky směs pocitů, které neumím jednoznačně pojmenovat… úcty, klidu, ticha, naděje? Tohle se mi stává v Asii běžně, když narazím na pálení vonných tyčinek. Jsou to moje niterní chvíle…

Pálení vonných tyčinek má ve Vietnamu kořeny staré více než tisíc let a je výsledkem prolínání buddhismu, konfucianismu a taoismu, které do země přicházely především z Číny. Vůně byla od pradávna chápána jako most mezi světem lidí a světem duchů. Kouř stoupající vzhůru symbolizuje modlitbu, která se zvedá k nebi, k předkům nebo k buddhům. Není to žádný dekorativní prvek, to je třeba vědět! Je to forma komunikace.

Ve vietnamských domácnostech vždy najdete malý oltář předků. I v moderních bytech v Saigonu stojí na čestném místě fotografie zesnulých, miska s ovocem, šálek čaje a právě zapálené tyčinky. Úcta k předkům je jedním z pilířů vietnamské kultury. Věří se, že duchové rodiny nadále bdí nad svými potomky, a pravidelné obětování vůně je projevem respektu i prosby o ochranu.

V chrámech a pagodách má rituál ještě širší význam. Lidé přicházejí prosit o zdraví, úspěch v podnikání, štěstí u zkoušek nebo harmonii v rodině. Samotný počet zapálených tyčinek může mít symbolický význam. Neznám to přesně, ale vím, že se často zapalují tři, které představují minulost, přítomnost a budoucnost, případně nebe, zemi a člověka. V období svátků, zejména během lunárního nového roku Tết, se chrámové nádvoří promění v hustý oblak kouře a vůně je téměř hmatatelná.

Výroba vonných tyčinek je ve Vietnamu tradičním řemeslem. Existují vesnice, kde se jejich produkci věnují celé generace. Bambusové štěpy se namáčejí, obalují směsí drceného dřeva, skořice, hřebíčku, santalového dřeva či pryskyřic a poté se suší na slunci. V některých regionech můžete vidět celé dvory pokryté vějíři červených tyčinek rozložených do kruhu, obraz téměř hypnotický. Jestli chcete, přečtěte si více ve starším článku zde.

Zajímavé je, že tento rituál přežil všechny moderní zvraty vietnamské historie, přes koloniální období, válku až po prudkou ekonomickou transformaci posledních desetiletí. Dnes, v zemi plné mrakodrapů, startupů a kaváren třetí vlny, zůstává zapálení vonné tyčinky samozřejmým gestem, což je úžasné! Spiritualita zde není oddělena od každodennosti. Není to výjimečný okamžik, je to součást běžného dne.

Pro cestovatele může být pohled na stovky zapíchaných tyčinek jen estetickým zážitkem, uklidňující kompozicí tvarů a kouře. Ve skutečnosti ale sledujete hmatatelný projev víry, tradice a kontinuity. Každá z těch tenkých linií kouře představuje konkrétní přání, konkrétní rodinu, konkrétní příběh. V tom je jejich síla. Vůně, která stoupá vzhůru, je tichým, ale vytrvalým důkazem toho, že Vietnam si svou duchovní páteř stále pevně drží.