VAHADLA... TRADICE, KTERÁ ODOLÁVÁ ČASU

Procházet se ranními uličkami staré Hanoje znamená setkat se s vůněmi čerstvých bylinek, křikem pouličních prodejců a rytmickým houpáním bambusových vahadel. Tato jednoduchá, ale geniální pomůcka, dvojice košů zavěšených na tyči a nesených na rameni, je nejen symbolem vietnamské každodennosti, ale i kulturním dědictvím celé východní Asie. Ačkoli 21. století přináší motorky, elektrické vozíky a digitální doručovací služby, vahadla stále žijí.

Známá také jako ramenní nosiče (anglicky carrying poles, čínsky biǎndān), jsou ikonickým symbolem ulic a tržnic jihovýchodní i východní Asie. Zatímco v Evropě už dávno zmizela z každodenního života, v Asii se tato jednoduchá, ale efektivní pomůcka stále používá, i v 21. století. Nejčastěji je uvidíte ve Vietnamu, Thajsku, ale jejich stopy nalezneme i v Jižní Koreji a Japonsku.

Ve Vietnamu, zejména v Hanoji a na venkově, jsou vahadla stále aktivní součástí pouličního obchodu. Používají je především ženy, známé jako gánh hàng rong, tedy potulné prodavačky. Na vahadlech nosí ovoce, zeleninu, květiny nebo i teplá jídla. Koše bývají z bambusu, vyvážené pečlivě po obou stranách tyče. Kromě praktického využití jsou vahadla i kulturním symbolem, objevují se v tradičních písních, na obrazech, v sochařství a turistických suvenýrech. Jsou symbolem skromnosti, pracovitosti a životního rytmu vietnamského venkova. Používají je hlavně starší ženy z venkova, které se stávají takovými řekněme mobilními obchody ve víru městských ulic. Vahadla symbolizují tvrdou práci a odhodlání žen, které takto živí své rodiny. Typická konstrukce sestává z bambusového nosníku a dvou ratanových košů. Nosnost vahadel se pohybuje mezi 20–40 kg, váha je rovnoměrně rozložena a nesena přes rameno.

V Thajsku, jsou dnes vahadla sice mizející, ale zatím stále živý nástroj. Vahadla byla tradičně využívána na trzích a v zemědělství. Dnes je častěji uvidíte spíše na venkovských trzích než ve velkých městech jako Bangkok, kde je nahradily vozíky nebo motorky. Dnes jsou ale častěji spojována s turistickým průmyslem, třeba na plážích prodávají ženy mango sticky rice, thajské palačinky nebo kokosové sladkosti právě z vahadel. Ve venkovských oblastech však zůstávají praktickým dopravním prostředkem pro zemědělské produkty. V Thajsku se občas používají i dřevěná vahadla s kovovými háky místo košů, podle typu nákladu. V thajském umění nebo sochařství se vahadla objevují méně než ve Vietnamu, přesto jsou součástí thajské identity, zejména při rekonstrukci tradičního způsobu života ve skanzenech a během kulturních festivalů.

V Koreji již dávno tyto nosiče nahradily technologie. Tradiční vahadla ji-ge se používala především v horských oblastech. Místo závěsných košů šlo o dřevěný rám s popruhem přes čelo, který umožňoval přenášet dřevo, obilí nebo stavební materiál. Tento typ vahadla dnes téměř vymizel a setkáme se s ním hlavně v historických vesnicích nebo během kulturních přehlídek. Jižní Korea obecně vsadila na technologii a modernizaci, ale tradiční nosiči stále žijí v paměti národa jako symbol vytrvalosti.

V Japonsku bylo vahadlo známé jako tenbin天秤, tyč s nákladem zavěšeným na koncích. Používalo se hlavně k přepravě vody, sake, ryb, rýže nebo nádobí ve městech i na venkově. V dnešní době ho uvidíte hlavně v historických dramatizacích jidaigeki, muzeích, nebo jako estetický prvek v kaligrafii, dřevořezbách a tradičním malířství. Japonci si tradiční předměty často idealizují jako spojení s přírodou a řemeslným umem, a tenbin je toho krásným příkladem. I zde se už používají téměř výhradně v kulturním nebo uměleckém kontextu, třeba při rekonstrukcích historických scén nebo v divadle kabuki, noh. Zajímavostí je, že Japonci dovedli balanc k umění, existují dokonce rituální tance, kde se používají stylizovaná vahadla jako symbol rovnováhy těla a duše.

Vahadlo není jen nástroj, je to kulturní motiv. Ve vietnamské a japonské tradici se objevuje jako symbol rovnováhy, trpělivosti a ženské síly. V moderním výtvarném umění se stává metaforou pro tíhu každodenního života nebo ekologickou udržitelnost. V sochách, malbách či instalacích bývá často přetvořeno do stylizované podoby, někdy poetické, jindy kritické vůči konzumní společnosti.

Ať slouží k přenášení banánů ve vietnamské uličce nebo jako dekorativní prvek v japonském muzeu, vahadla představují most mezi minulostí a současností. Jsou připomínkou lidské vynalézavosti a schopnosti přizpůsobit se. A i když se mění prostředí, kde je vídáme, jejich poetika zůstává.