TRAIN STREET HANOJ... KDYŽ VLAKY KROUŽÍ KOLEM DOMOVŮ

Pamatuju si naprosto jasně, jak jsem v roce 2016 poprvé stála na úzké železniční trati v Train Street v Hanoji a zírala… obklopená místními obyvateli, sušícími prádlo, sedícími na všem možné nebo klábosícími nad šálkem čaje, zatímco vlak se blížil! Měla jsem veliké štěstí. Tehdy to ještě nebyl turistický hit, ale autentická městská scéna. Rezidenční čtvrť, kde železnice byla součástí každodenního života. Lidé tu žili tak, jak se žilo léta předtím, domy těsně u kolejí, obyvatelé uklízeli drobnosti z cesty před příjezdem vlaku a trať byla přirozenou součástí jejich denního rytmu.

Během několika málo let, přibližně od roku 2017–2018, ale nastal zlom. Díky virálním fotografiím a videím na sociálních sítích, kde lidé sdíleli úzkou uličku s vlakem projíždějícím pár decimetrů od stěn domů, se Hanoi Train Street stala internetovou senzací. Najednou to nebylo jen jedno z mnoha autentických míst v Hanoji, ale must-see (nesnáším tenhle výraz, protože upřímně věřím, že každá cestovatelská duše hledá něco úplně jiného, a když ne, pak to není duše cestovatelská, ale ta ryze turistická, odšrtávající si v seznamu zemi za zemí, must-see za must-see) atrakcí pro každého návštěvníka Vietnamu. Instagramové hashtagy jako #trainstreethanoi znamenaly, že do úzkého prostoru začali proudit turisté dychtící po dramatických záběrech a fotkách, selfie sami se sebou, jak sedí s kávou v malých kavárnách téměř na kolejích.

Proměna to byla rychlá a viditelná. Dříve se kolem kolejí neformálně vařilo, hrály se hry, běhaly děti a lidé tam skutečně žili. A teď během krátké doby se domy změnily v kavárny, stánky a suvenýrové krámy. Místní obyvatelé objevili podnikatelskou příležitost a turistická poptávka zajistila, že každý centimetr prostoru je využit k posezení, pití kávy a focení u kolejí. Už nejde o obyčejné každodenní scény, ale o zážitek pouze pro návštěvníky, kterým adrenalin z blízkého průjezdu vlaku proudí žilami. A adrenalin to teda je, o tom žádná, i když vlak nejede nijak rychle, přeci jen je od vás jen na pár centimetrů.

Turistický zájem přinesl i značné problémy. Železniční trať stále fungovala, vlaky tu projížděly několikrát denně a bezpečnostní rizika se stala skutečností. Docházelo k incidentům, kdy návštěvníci nedodržovali odstupy, někdy byly potřeba i nouzové brzdění vlaků. Místní úřady s tímto místem začaly mít skutečné problémy. A tak v roce 2019 vydaly nařízení o uzavření přímého turistického přístupu k trati, omezily provoz podniků přímo na kolejích a instalovaly zábrany a kontrolní body, aby snížily nebezpečí.

Po období pandemie se obraz opět částečně změnil. V letech 2023–2026 se Hanoi Train Street opět otevřela turistům, ale už v jiné formě. Přístup není volný a nezávislý jako dříve, ale spíše organizovaný a regulovaný. Hlavní vstupy často hlídá policie, existují bezpečnostní linie, kterých se návštěvníci musí držet, a mnohé kavárny mají licence, aby mohly legálně hostit turisty. Kdo chce zažít vlak těsně vedle sebe, dnes si buď sedne v určené kavárně do bezpečné zóny, nebo se dívá z vyhrazeného místa… no prostě už to není tak svobodné a bez pravidel jako před lety.

Z autentického kousku každodenního života se tak ulice proměnila v ikonickou turistickou atrakci, která sice láká návštěvníky z celého světa, ale zároveň sklízí kritiku za to, že ztratila část své původní atmosféry a spontaneity. Dnešní podoba nabízí pořád dramatický obraz vlaku mezi domy, ale zároveň už je to jiný scénář, scénář ovlivněný bezpečnostními pravidly, komerčními aktivitami a stále přítomnými hlídkami, což je daleko od té samozřejmé krásy a klidné atmosféry každodenního života, které jsme tam měli možnost zažít v roce 2016.

Oficiální název místa je Hanoi Train Street. Tedy nejde o oficiální název ulice v administrativním smyslu, ale o turistické označení části železniční tratě vedoucí starou čtvrtí Hanoje (oblast kolem ulic Lê Duẩn a Trần Phú). Místní ji jednoduše vnímají jako část železnice, která byla postavena už za francouzské koloniální éry a postupně kolem ní vyrostla obytná zástavba.

Velmi podobný jev, a dokonce ještě slavnější příklad najdete v Thajsku. Jde o Maeklong Railway Market, známý pod thajským názvem Talad Rom Hub ve městě Samut Songkhram, asi hodinu a půl od Bangkoku. Na rozdíl od Hanoje tady koleje vedou přímo skrz tradiční trh. Několikrát denně projede vlak a prodejci během několika vteřin stáhnou markýzy a odsunou zboží, aby vše po průjezdu vlaku zase vrátili zpět. I toto místo prošlo výraznou turistifikací, ale přesto si trh stále zachovává svou původní funkci. Jde totiž primárně o skutečný lokální trh, ne kavárenskou scénu uměle vytvořenou pro návštěvníky.

Ve Vietnamu samotném už žádné místo nedosáhlo tak ikonického statusu jako Hanoi Train Street. Železniční tratě vedoucí těsně kolem domů sice najdete i v jiných městech, například v Ho Chi Min City nebo v Da Nang, ale tam se z nich nestaly turistická atrakce. Chybí tu totiž to nejdůležitější… kombinace úzké historické zástavby, dramatické blízkosti vlaku a kompaktního prostoru, který by vytvářel ten silný vizuální efekt jako v Hanoji. Právě jedinečná urbanistická situace, staré koloniální domy natlačené těsně k aktivní železniční trati v centru města, udělala z hanojské ulice globální fenomén. Zatímco thajský příklad stojí na tradici trhu, ten vietnamský byl původně čistě rezidenční a jeho proměna v kavárenskou atrakci je mnohem výraznějším, a třeba pro mě smutným, symbolem střetu každodennosti s globálním turismem. 

Mrkněte na fotky, jistě si uděláte vlastní názor sami. A já? Půjdu tam znovu, až budu v Hanoji? Nevím… asi ne. Zkazilo by mi to ty krásně nostalgické vzpomínky na staré časy.