THAJŠTÍ SOI DOGS

Toulaví psi jsou neodmyslitelnou součástí Thajska. Pro někoho roztomilí společníci na pláži, pro jiného zdroj obav. Jaká je pravda? Někde někde mezi tím. Pokud jedete na tropické ostrovy jako třeba Koh Chang nebo navštívit klidnější místa typu Khlong Koi Beach, s těmito psy se téměř určitě setkáte.

Toulaví psi patří k obrazům, které si z Thajska odvážíte stejně jako vůni pouličního jídla nebo zvuk cikád v horkém večeru. Leží natažení ve stínu, líně zvednou hlavu, když někdo projde kolem, a pak se zase ponoří do svého klidného světa. Na ostrovech, jako je Koh Chang, ale klidně i v Pattaya přímo na Jomtien Beach působí, jako by k plážím patřili odjakživa, jako by byli součástí krajiny stejně přirozeně jako písek a moře.

Místní jim říkají soi dogs, psi z ulice, ale ten název může být trochu zavádějící. Nejde totiž vždycky o opuštěná zvířata v pravém slova smyslu. Mnozí z nich žijí na pomezí mezi svobodou a nenápadnou péčí. Někdo z okolí jim občas hodí zbytky jídla, prodavačka před obchodem je zná podle čenichu a hosté restaurace je nechají ležet pod stolem, aniž by je to jakkoli znepokojovalo. Vztah mezi Thajci a těmito psy je tichý, nepsaný a překvapivě harmonický.

Pro cestovatele může být zpočátku zvláštní, jak samozřejmě psi zapadají do každodenního života. Leží před mini markety, rozvalení přes práh dveří, jako by hlídali vstup, a přitom si jen užívají chlad z klimatizace, která uniká ven. Není výjimkou, že vejdete dovnitř a jeden z nich spokojeně odpočívá mezi regály, zatímco prodavači si ho sotva všímají. Nikdo je nevyhání, nikdo se nad tím nepozastavuje. Pro místní je to stejně normální jako pro Evropana pes na zahradě.

Na plážích mají tihle psi svůj vlastní rytmus dne. Přes poledne, kdy slunce pálí nejvíc, téměř nehybně leží v písku nebo pod stromy. Jejich dech je pomalý, oči přivřené, jako by meditovali. Až s příchodem večera ožívají, procházejí se podél vody, někdy se přidají k osamělému turistovi a doprovodí ho kus cesty, aniž by cokoliv očekávali. Ta přítomnost je tak strašně zvláštní… nenucená, tichá, a přesto velmi lidská, nebo vlastně psí.

Přesto je dobré nezapomínat, že nejde o domácí mazlíčky v našem smyslu. Jejich důvěra má své hranice a respekt je základním pravidlem soužití. Většina z nich je klidná a zvyklá na lidi, ale stále si zachovávají instinkty, které je formovaly na ulici. Stačí málo, prudký pohyb, hlasitý zvuk… a jejich chování se může změnit. Opatrnost není projevem strachu, ale přirozené úcty. Hlavně pokud se potkáváte se smečkami psů.

V nenápadné rovnováze spočívá jejich kouzlo. Nevnucují se, nečekají povely, nesnaží se zalíbit. Prostě jsou. A někdy, když sedíte na pláži a sledujete zapadající slunce, si jeden z nich lehne kousek od vás. Jen kousíček. Není třeba se bát! Nedělají to proto, že by vás potřebovali, ale protože jste se na chvíli ocitli na stejném místě, ve stejný čas. A to v Thajsku stačí!

Dříve a dnes? Jak se thajští soi dogs (a vůbec vztah lidí k nim) změnili nebo nezměnili? Jsou dnes víc očkovaní, je jich více nebo méně, nebo pořád leží na stejných prazích obchodů jako před dvaceti lety?

Toulaví psi jsou jedním z nenápadných motivů, které se vám během let vryjí pod kůži, aniž byste přesně věděli, proč a kdy se to stalo. Nejdřív je vnímáte možná s obavami, nebo jen jako kulisu, později jako tiché průvodce místy, kam se opakovaně vracíte. A pak, když se díváte na staré fotografie, zjistíte, že jsou na nich téměř vždy. Někdy v popředí, jindy jen jako rozmazaný stín někde u okraje záběru.

Na pláži, třeba právě na Koh Chang, leží natažení v písku, úplně stejně jako před lety. Slunce pálí, vzduch se ani nehne a oni téměř splývají s krajinou. Člověk má někdy pocit, že tam byli dávno před ním a zůstanou i dlouho po jeho odchodu. Nehledají pozornost, nevnucují se. Jen sdílejí prostor. Když si sedneš opodál, možná otevřou jedno oko, krátce tě zhodnotí a zase ho zavřou. Jako by tě přijali mezi sebe bez jediného gesta.

Za těch "mých" třicet thajských let se mnohé změnilo. Silnice jsou lepší, turistů víc, některá místa ztratila svou původní jednoduchost. A přesto se zdá, že psi zůstávají stejní. Možná jich je někde méně, možná jsou zdravější, možná se o ně víc starají místní i organizace.

Ale ten základní obraz přetrvává. Pes spící na prahu obchodu. Pes odpočívající v písku. Pes, který se na chvíli stane součástí tvého dne!