TAJEMSTVÍ TOKIJSKÉ SHIBUYA CROSSING... SHIBUYA-GAWA
Skoro každý už někdy slyšel o jednom z nejznámějších symbolů Tokia, o místě, kde se při každé zelené na semaforu rozeběhnou stovky lidí ze všech stran ve snaze přejít na druhou stranu této křižovatky v samotném srdci velkoměsta. Říká se, že při každé zelené přejde přes Shibuya Crossing přibližně 3000 lidí, vytvářejících neuvěřitelně fascinující chaos.
Přechod je fotografován tisíckrát denně, obdivován turisty z celého světa a pro mnoho návštěvníků představuje samotnou esenci městského života Tokia. Ale… jen málokdo, z turistů možná skoro nikdo, si uvědomuje, že přímo pod těmi stovkami lidských nohou proudí skutečná řeka… Shibuya-gawa.
Shibuya-gawa byla původně přirozeným tokem, který protékával oblastí Shibuya už od dob Edo (1603–1868). V té době byla oblast spíše vesnicko-předměstská a řeka tvořila její životní osu. Sloužila nejen jako zdroj vody, ale i pro malá rybářství, praní prádla a lokální dopravu. Břehy řeky lemovaly usedlosti a vesnice, a tok Shibuya-gawa byl pro místní obyvatele nezbytnou součástí každodenního života.
S nástupem modernizace během Meidži období (1868–1910) a následné industrializace Tokia se situace začala měnit. Město rostlo, urbanizace se rozvíjela a začaly se regulovat přirozené toky řek. Shibuya-gawa byla postupně upravována, aby se přizpůsobila novým potřebám města. Betonová koryta a první částečné kanály chránily okolní zástavbu před záplavami, zároveň ale začínaly odebírat řece její přirozený charakter.
Pravý obrat nastal po druhé světové válce, v období prudkého poválečného růstu Tokia (1945–1970). Shibuya se transformovala na obchodní a dopravní centrum, kde se hustá zástavba neobešla bez regulace toků. Shibuya-gawa byla svedena do podzemního kanálu, čímž vznikla situace, která trvá dodnes. Řeka stále teče, ale je skrytá pod betonem, stanicemi metra a obchodními centry. Nad ní se zrodila legendární Shibuya Crossing, místo, které svět vnímá jako symbol tokijského ruchu, aniž by tušil, že pod nohama proudí voda, která tu byla dávno před prvními silnicemi.
Dnes je Shibuya-gawa stále funkční, zejména pro odvodnění a ochranu města před záplavami, i když většina jejího toku je podzemní. Některé části městské revitalizace umožňují zpřístupnění vody a přirozeného prostředí pro veřejnost, třeba v parcích nebo v pěších zónách. Tento skrytý tok je připomínkou historie města a toho, jak Tokio postupně pohltilo své řeky, aby ustoupily rychle rostoucí urbanizaci.
Neskutečně mě fascinuje ten neuvěřitelný kontrast… na povrchu chaos a ruch jednoho z nejživějších městských přechodů světa, a pod ním tichá, nepřetržitě tekoucí řeka Shibuya-gawa, která přečkala staletí. Připomíná, že i v nejhustěji zastavěných částech moderních měst se skrývají stopy přírody, které přežily lidské zásahy.
Ikonický přechod Shibuya Crossing patří dlouhodobě k nejrušnějším pěším křižovatkám na světě. Podle nejčastěji citovaných a metodicky ověřených odhadů jím v současnosti projde přibližně 260 000 lidí denně v běžný pracovní den a o víkendech či ve špičkách může tento počet stoupat až k hranici půl milionu.
Při jedné "scramble" fázi semaforu, kdy mají chodci zelenou...a to ze všech směrů současně!!!, se přes křižovatku běžně přelije zhruba 2 500 až 3 000 lidí najednou, skutečný počet se pochopitelně výrazně mění podle denní doby, počasí i turistické sezóny. Přestože se občas objevují výrazně vyšší údaje, ty zpravidla míchají samotný přechod s celkovým pohybem lidí v okolí stanice Shibuya.
Pro srovnání… Tokio jako metropolitní prefektura mělo v roce 2025 přibližně 14,2 milionu obyvatel, zatímco celá širší tokijská metropolitní oblast, zahrnující i okolní prefektury, dosahuje zhruba 37 milionů lidí.