SYMBOL CELÉ VRSTVY SPOLEČNOSTI... BAMBUSOVÁ DÝMKA

Bambusová dýmka điếu cày zní hlubokým, vodnatým tónem, jako by připomínala, že čas na venkově mezi rýžovými políčky plyne jinak. Pro turistu je bambusová dýmka jen zajímavý suvenýr. Možná si ji přiveze domů, postaví na polici, aniž by tušil, kolik emocí, tradice a životních okamžiků v sobě nese. Ve skutečnosti je điếu cày symbolem celé vrstvy společnosti… lidí, kteří pracují rukama, žijí jednoduše a drží se rituálů děděných po generace.

Stejně jako mizí keramické misky, ručně vyráběné košíky, kulaté loďky coracles nebo staré kovové termosky s růžemi, i bambusová dýmka pomalu odchází. Mnoho řemeslníků, sběratelů a milovníků tradic ve Vietnamu se ale snaží o její záchranu. Organizují workshopy, sbírají staré kusy a učí mladé, jak je vyrábět i používat. I my cestovatelé, můžeme být součástí této záchrany. Tím, že si všimneme. Že se zeptáme. Že si sedneme vedle místního staříka, který si po práci sroluje tabák, naplní dýmku, zapálí a vydechne spolu s kouřem i celý svůj náročný den.

Bambusová dýmka není jen nástroj. Je to paměť. Dědictví. A její jemné bublání připomíná, že některé věci by měly přetrvat. Bohužel je tento jedinečný artefakt na ústupu a bohužel v tomto případě bambus ustupuje plastu. Bambusová dýmka điếu cày není jen nástroj pro kouření. Je to artefakt každodenního života rolníků, řidičů, i starších pánů na rohu ulice. Slouží ke kouření silného tabáku zvaného thuốc lào intenzivního, štiplavého, který rozhodně není pro začátečníky!

Zvuk điếu cày je taky víc než jen doprovod kouření. Je to rytmus dne... ráno u kávy, v polední pauze na poli, večer při debatách u piva. Bublání vody a hluboký tah z dýmky jsou téměř ceremonií, která se děje bez zbytečných slov. V tom je její kouzlo, i v tom, že tahle dýmka překvapivě není osobní. Naopak.

Na vietnamském venkově vás bude mnohdy šokovat, že dýmka stojí bezostyšně v plastovém kbelíku plném prázdných obalů, kávové sedliny a třeba i pomerančové kůry. Vedle vchodu. Vedle slepic. A kdokoli, kdo projde kolem, ať je to soused, kurýr, příbuzný, si ji prostě bez ptaní půjčí, potáhne, odplivne a vrátí zpět do toho ekologického stojánku. A nikomu to tady nepřijde zvláštní… Co je to? Je to projev důvěry? Nebo lhostejnosti? Spíš zakořeněné sdílenosti, kde moje a tvoje trochu splývá. Tahle scéna, kbelík, bambus a náhodný kuřák, se vám určitě vryje do paměti víc než tisíc pagod.

Původní bambusová dýmka je 100% přírodní. Tělo z dutého bambusu, jednoduchá konstrukce, přesto funkční a estetická. Každá má svůj osobitý charakter, jinou patinu, barvu, zvuk. Plastové náhražky, které se dnes masově prodávají na trzích, jsou levné, sterilní a postrádají ducha. Mizí s nimi i zvuk, charakteristické bublání je tišší nebo žádné. Z dýmky se stává jednorázový předmět. A z rituálu jen gesto. Navíc kouřit je nezdravé, ale kouřit z plastové dýmky…?

Naštěstí existují místa, kde duch starých časů ještě přežívá. V Hanoji, v srdci staré čtvrti, najdete Bamboo Street… Phố Hàng Tre. Krátká, ale neuvěřitelná ulička, kde se bambus kupí v nekonečných svazcích, kde se řeže, opracovává a tvoří. Tady můžete pozorovat řemeslníky, kteří z bambusu vyrábějí vše, od ptačích klecí přes žebříky až po právě ty legendární dýmky. Ulička voní, je plná stínů a příběhů. Místo, kde bambus stále žije. Kde je ještě šance, že tradiční điếu cày přežije plastovou revoluci.

Místní poetická přísloví o dýmkách jsou obrazná a krásně vystihují ducha venkovského Vietnamu…

Ăn cơm nhà, hút điếu cày… Jíme doma, kouříme dýmku z bambusu.
Tradiční výraz pro prostý, ale spokojený život. Naznačuje zakořeněnost, tradici a klid venkova.

Cây tre già, măng mọc… Když starý bambus uvadá, roste nový výhonek. Symbol předávání tradice z generace na generaci.

Hút điếu cày, ngẫm sự đời… Potáhni z dýmky a přemýšlej o životě. Výstižná fráze pro ten moment, kdy někdo sedí tiše s dýmkou a celý svět se pro něj na chvíli zastaví.