DUŠE JAPONSKÝCH DOMŮ... DŘEVĚNÉ MŘÍŽE KOSHI

Tradiční dřevěné rámy, které vidíte na domech na fotce, se jmenují koshi 格子, ty u oken pak specificky mushiko-mado 虫籠窓. Koshi je dřevěná mříž nebo rošt, často na fasádě domů machiya. Mushiko-mado 虫籠窓 znamená okno jako klec na hmyz, podle hustých vertikálních lišt. Tenhle typ rámování poskytuje soukromí, stínění a zároveň propouští světlo a vzduch.

Jestli v Japonsku chcete zažít atmosféru starých časů, všímejte si při procházkách ulicemi tradičních měšťanských čtvrtí dřevěných mříží koshi. Najdete je nejčastěji v Kjótu, Kanazawě nebo Takayamě, kde stále zdobí domy známé jako machiya. Nejde jen o krásný architektonický prvek, mají svou historii, praktickou funkci a dodnes určují charakter celých čtvrtí.

Používání koshi sahá do období Edo (1603–1868). Tehdy se města začala rychle rozvíjet a vznikly typické měšťanské domy zvané machiya. Jejich majitelé, řemeslníci a obchodníci, chtěli spojit praktičnost s estetikou. Koshi poskytovaly obyvatelům soukromí, chránily před sluncem a zároveň umožňovaly proudění vzduchu. Zvenčí navíc dávaly domům jednotný, elegantní vzhled. Proto se staly nedílnou součástí městských čtvrtí, které dnes vnímáme jako "staré Japonsko".

Svět řemesel je úžasný… tradiční koshi se vyráběly z cedrového nebo cypřišového dřeva. Mistři tesaři je sestavovali bez použití kovových hřebíků, jen pomocí dřevěných čepů a klínů. To jim dávalo pevnost a zároveň možnost vyměnit jednotlivé části, pokud by časem podlehly počasí. Mezi nejznámější typy patří mushiko-mado, tedy "okna jako klec na hmyz", která se vyznačují hustými vertikálními lištami, dále kyo-machi koshi, elegantní styl z Kjóta s jemnějšími rozestupy a větší výškou, a také de-koshi, vystupující mříže, které vytvářejí malý balkón či prostor před oknem. Každý region měl své varianty a ty dodnes vyprávějí příběhy místní kultury.

Dřevo v japonském klimatu, kde se střídají vlhká léta a zasněžené zimy, rychle stárne. Proto se koshi pravidelně natíraly přírodními oleji nebo tmavými laky, které je chránily proti hnilobě. V moderní době se někdy používají i lazury nebo dokonce hliníkové napodobeniny, ale původní dřevo má nenahraditelnou patinu. Mnohé čtvrti, třeba v Kanazawě, mají dokonce přísná pravidla, jak koshi opravovat, aby se zachoval historický ráz ulice.

Přestože moderní japonské domy často sází na beton a sklo, koshi nezmizely. Naopak se staly symbolem tradice a klidu. Architekti je používají v moderních domech, restauracích i hotelech jako prvek, který propojuje minulost se současností. Navíc stále fungují prakticky, chrání před pohledy z ulice, ale zároveň propouštějí světlo a umožňují větrání.

Pokud se chcete koshi pokochat na vlastní oči, zamiřte do historických čtvrtí. V Kjótu je najdete zejména v ulicích čtvrtí Gion, Pontocho a Nishijin. V Kanazawě se zachovaly ve čtvrtích Higashi Chaya a Nishi Chaya s dochovanými domy gejš. V Takayamě vás okouzlí staré město s nádhernými machiya a v Kurashiki se můžete projít malebnou obchodnickou čtvrtí Bikan. V těchto městech se fakt budete cítit, jako byste se ocitli v období Edo, a právě koshi jsou tím, co tuto atmosféru nejvíce vytváří.

Jestli rádi fotíte… koshi jsou skvělými objekty. Zkuste to brzy ráno nebo navečer, kdy ostré světlo vrhá krásné stíny mezi lištami. Právě tehdy vynikne jejich kouzlo.

A ještě malé doplnění. Tradiční dřevěné rámy v japonské architektuře mají vícero názvů podle funkce…

• Shoji 障子… posuvné dveře či stěny s dřevěným rámem vyplněným průsvitným papírem.
• Fusuma 襖… posuvné panely, vyplněné neprůhledným papírem, textilem, jako vnitřní příčky domů.
• Ranma 欄間… ozdobné dřevěné panely nad dveřmi či posuvnými stěnami, často vyřezávané.
• Kumiko 組子… technika jemné dřevěné mřížkové konstrukce bez použití hřebíků, která tvoří samotný rám a dekorativní vzory.