NÁRODNÍ POKLAD SOJU… SYMBOL VEČÍRKŮ, PRACOVNÍCH SEŠLOSTÍ I PIJÁCKÝCH RITUÁLŮ

Soju se v Jižní Koreji destiluje již přes 7 století. Poprvé byl vydestilován již kolem roku 1300 a paradoxně za to Korejci vděčí Mongolcům, kteří se je tehdy pokoušeli násilně obsadit. Tradičně se na soju používá rýže. Výjimkou však nejsou ani destiláty z jiných obilnin či brambor, neboť v druhé polovině 20. století probíhala v Koreji potravinářská krize a vláda používání rýže k tomuto účelu zakázala. Soju se tak pokoutně vyrábělo v podstatě ze všeho a uměle se dochucovalo. Dodnes se vyrábějí a dají koupit tyto levnější náhražky.

Soju je bezbarvá čirá tekutina, kterou byste si snadno spletli s vodou, navíc když se často prodává v charakteristických malých zelených skleněných, ale stále častěji i plastových lahvičkách. Setkat se běžně můžeme se slabší 20% variantou, ale výjimkou nejsou ani poměrně silné 45% destiláty. Chutí se podobá nejvíce asi ředěné vodce nebo možná naší slivovici, je jemné a nasládlé s ne příliš ostrým  ocáskem. Vyrábí se buď destilací zmíněné rýže, nebo levněji z ředěného a dochuceného etanolu. Mnozí mylně zaměňují soju za další korejský nápoj cheongju, což je místní rýžové víno.

Korejské pijácké rituály zahrnutí spoustu pravidel a mají vlastní etiketu pití… mrkněte sem, než se vydáte na korejský večírek, abyste nebyli zaskočeni!

• Soju se pije ve skupinkách přátel, nemíchané a nalévané do malých štamprlí. Tradičním zvykem je, že naši skleničku nám musí nalít někdo jiný, často třeba i někdo úplně cizí, proto se soju považuje za nápoj, který nám udělá nové přátele.

• Korejci se také nezdržují decentním ucucáváním a skleničku do sebe obrátí najednou. Navíc tradice říká, že dokud sklenička není prázdná, tak se nedolévá. Je to nejlidovější korejský alkohol, je cenově nejdostupnější a příznivý je i obsah alkoholu.

Zásluhou soju se Korea dostala na první místo na světě v konzumaci alkoholu na obyvatele. V roce 2004 se vypily 3 miliardy lahví tohoto nápoje!!! Dnes spotřeba malinko klesá, ale stále je to král korejského alkoholu.

Tradičně se samozřejmě konzumuje soju čisté, ale existují z něho i různé míchané nápoje. Např. poktanju… půllitr piva smíchaný s panákem soju. Existuje ovšem i obrácená varianta zvaná suso poktanju… půllitr soju a panák piva. Křehké korejské ženy holdují ovocným džusům se soju. Tohle není tak úplně od věci, chutná to slibně, ale je to zrádné. Vůbec pití soju vypadá jakože nic, ale vždycky to skončí jakože NĚCO, a často to nebývá pěkné. Tak opatrně, abyste neztratili poslední zbytky důstojnosti :-)!

Pití alkoholu je v Koreji důležitou součástí společenského života. Někdy se dokonce říká, že pití je korejský národní sport. Z toho, co jsem zažila a viděla na vlastní oči během 11 let práce pro Korejce, nemohu jinak než souhlasit. Pije se opravdu při nejrůznějších příležitostech, ale vždy se při tom dodržuje řada zásad, které dohromady vytvářejí pro nás dost těžko pochopitelný rituál...

• Zásada první… postavení pijáků… především se dbá na to, že podle Konfucia není vhodné, aby spolu pili lidé různého společenského postavení, zejména podřízení se svými šéfy. Vztahy uvnitř pijácké společnosti se totiž rovněž vyvíjejí velmi družně a to je možné jen mezi lidmi na přibližně stejné úrovni.

• Zásada druhá… nikdo si nenalévá sám… vývoj takové společenské pitky je pak určován především klíčovým pravidlem, že pokud se pije cokoli z láhve (pivo, víno, soju nebo whisky), nikdo si nenalévá sám, ale vždy čeká, až mu někdo poslouží. Nalévat si sám by byl veliký společenský prohřešek, ale nebojte, na suchu určitě nezůstanete, budou vás zásobovat, až vám to nebude milé!

• Zásada třetí… obracení skleniček… ten, kdo dopije, obrátí sklenku dnem vzhůru (aby nebylo pochyb o tom, že je prázdná) a podá ji komukoli vedle sebe. Ten sklenku opět obrátí a nechá si do ní nalít. Jakmile dopije, opět ji předá dalšímu, a tak se vše stále velmi rychle obměňuje.

• Zásada čtvrtá…co se pije je fuk, jen aby se užívaly obě ruce… pokud je na stole více lahví s různými druhy alkoholu, obvykle se nikdo příliš nezajímá o to, co kdo pije, ale nalévá každému z toho, co má právě nejblíž po ruce. Jinak je ale při nalévání i při přijímání sklenky nutné dávat velký pozor na to, aby každý užíval obou rukou. Podávat někomu něco jednou rukou je urážka, i když se tak někdo zachová ve stavu opilosti.

• Zásada pátá… přípitek musí zaznít… před napitím pronášejí Korejci přípitek se slovy Kombe, který odpovídá našemu Na zdraví. Doslovný překlad tohoto slova podle znaků, jimiž se píše (Japonci čtou tyto znaky jako Kampai!), ale je Vyprázdněme pohárky! nebo Až do dna!

Pokud se na takovou pijatiku dostane osamělý cizinec, musí si vždy dávat velký pozor, protože se stane automaticky středem pozornosti a každý bude chtít, aby si vzal jeho skleničku a nechal si od něj nalít. Může se stát, že během několika minut bude mít před sebou x plných skleniček a nebude vědět, co si s nimi počít. Je přitom přípustné, aby se omluvil, že např. ze zdravotních důvodů nepije alkohol, a nechal si nalévat jen nealko nebo minerálku, která vždy také bývá mezi lahvemi na stole. Takovou omluvu společnost přijme, ale bylo by naopak zcela nevhodné a urážlivé, kdyby se ohradil, že nemůže pít ze skleničky po někom jiném, protože je to nehygienické. Na tohle fakt pozor! Tak tedy... Kombe!

Vysvětlení… dodržování rituálu s výměnou skleniček je běžné pouze tehdy, jedná-li se o čistě mužskou společnost. Poměrně nedávno ještě korejské ženy prakticky vůbec alkohol nepily (s výjimkou dívek z nočních podniků). Dnes již tak přísná omezení neplatí a je zcela běžné, zajde-li si na pivo mladík se svou přítelkyní nebo skupinka dívek bez dalšího doprovodu. Starší vdané ženy však i dnes pijí alkohol na veřejnosti jen zřídka, pokud jdou s manželem na oběd do restaurace, dají si spíše nealko.