SLADKÝ SVĚT RODINNÝCH MANUFAKTUR NA KOKOSOVÉ KARAMELKY

Nebojte se sejít z cesty… stačí pár kroků z hlavní silnice a asfalt se mění v prašnou pěšinu mezi kokosovými palmami. Tady, v tichém okolí Hanoje, existuje svět, který se zastavil v čase, svět malých rodinných dílen na výrobu kokosových bonbonů. Jsou to zvláštní místa… kde kokos není jen plod, ale surovina, tradice a způsob života. Místa, kde ze stínu přístřešků voní cukr, kouř z dřeva a karamel.

Vietnamské kokosové karamelky, známé jako kẹo dừa, jsou jemně lepkavé, měkké sladkosti vyráběné z kokosového mléka, maltózy a cukru. Obvykle se balí do tenkého rýžového papíru a následně do barevných obalů, které se lesknou jako bonbóny z dětství. Jejich chuť je karamelově máslová, s jemným nádechem tropického kokosu a vůní dřeva, na kterém se vařily. A přestože se dnes dají koupit i v supermarketech, opravdový zážitek přichází, až když vidíte jejich výrobu na vlastní oči.

Rodinné dílny v okolí Hanoje, zejména ty v oblasti řeky Đuống a ty blíž k provincii Bắc Ninh, jsou většinou jen skromné přístřešky připojené k domům. Uvnitř neuvidíte nic přepychového, jen ohniště, velké měděné kotle, dřevěné formy a desítky rukou, které v přesném rytmu míchají, loupou, krájí a balí.

Výroba začíná lisováním kokosového mléka, které se smíchá s cukrem a pomalu vaří do husté, zlaté hmoty. Míchání trvá i několik hodin, dřevěnou metlou v obrovském hrnci nad ohněm. Není to zrovna lehká práce. Potom se horká hmota rozlije do forem, ručně uhladí a nakrájí. Následuje nekonečné balení, často prováděné staršími ženami nebo dětmi po příchodu ze školního vyučování.

Co dělá tyto malé továrny výjimečnými, není jen jejich produkt, ale hlavně atmosféra. Klidně se dá říct, že rodiny, které továrny vlastní žijí svůj život v rytmu bonbonů. Vůně kokosu se mísí s kouřem z mangového dřeva, smíchem a vietnamským popem hrajícím z malého reproduktoru. Děti občas ukradnou malý kousek karamelu a běží s kořistí za dům. Dospělí pracují v tichu, soustředění, ale s úsměvem. Celá výroba je spíše komunitní než průmyslová.

Na rozdíl od velkých továren v deltě Mekongu, kde jsou návštěvy výroben součástí téměř všech turistických zájezdů, tady moc nikoho nezajímá, že jste cizinec. Pozdravte, usmějte se a projevte opravdový zájem, rádi vám podají horký kousek karamelu přímo z formy. Ale pokud jen fotíte, arogantně, bez zeptání, bez slova ocenění, zůstanete za sklem, sice za pomyslným, ale pořád za sklem. Tyto dílny nejsou turistickou atrakcí, jsou realitou a turisté jsou tady vítáni, ale jen ti, kteří se umějí chovat!

Stejně jako třeba vietnamské bambusové dýmky, tak i kokosové karamelky čelí tlaku moderní doby. Mladí lidé míří do měst, velké firmy centralizují výrobu, používají levnější suroviny a stroje. A rodinné podniky mizí. Ještě před deseti lety jich byly v okolí Hanoje desítky. Dnes jich zbývá pár. Některé fungují už jen o svátcích, nebo když je poptávka. Ale právě tyhle malé dílny nabízejí autenticitu, pomalost, upřímnost! Zkuste se vypravit do vesnic v oblasti Gia Lâm nebo do okrajových částí Bắc Ninh. Stačí se místních poptat na kẹo dừa, rádi vás zavedou do dílny nebo aspoň doporučí někoho z příbuzenstva.

A… nezapomeňte si vzít něco na výměnu, drobné suvenýry pro děti a úsměv otevřou víc dveří než peníze. Když si tady navíc koupíte nějaké ty kokosové dárečky domů, uděláte radost jim i sobě! Vietnamci mají dokonce mnoho přísloví o těchto svých sladkých dobrotách. Třeba... Ngọt như kẹo dừa… Sladké jako kokosová karamelka, které se používá nejen doslovně, ale i jako pochvala pro milého člověka nebo příjemnou chvilku.