SEIZA... SPRÁVNÉ JAPONSKÉ SEZENÍ, KTERÉ DÁ CIZINCŮM HEZKY ZABRAT

Seiza 正座… doslovně správné sezení, je tradiční pozici sezení na patách. Při této pozici člověk sedí na zemi s nohama ohnutýma pod sebou, kolena jsou přitisknutá k sobě a hýždě spočívají na patách. Záda jsou vzpřímená, ruce položené na stehnech nebo složené na klíně, čímž vytváří elegantní a úctyplný postoj. Seiza způsob sezení se často používá při tradičních čajových obřadech, náboženských rituálech nebo formálních událostech, kde se od účastníků očekává určitá úroveň etiky a respektu.

Japonská kultura známá pro svou estetiku, smysl pro detail a hlubokou úctu k tradicím, považuje seiza za jeden z nejvýraznějších projevů svého kulturního dědictví.

Seiza má své kořeny hluboko v japonské historii, především ve feudálním období, kdy sezení v této pozici bylo spojeno se samuraji a jejich životním stylem. Samurajové často sedávali v seiza, protože tato pozice umožnila rychlou reakci v případě nebezpečí nebo potřeby sebeobrany. No, co na to říct, já i když poctivě trénuji, mám rozhodně problém z této pozice rychle vystřeli … ale třeba je to věkem J. V rámci bojových umění se pozice dodnes používá, zejména na začátku a na konci tréninku, jako vyjádření úcty ke cvičení a učiteli.

Seiza se stala běžnou součástí každodenního života nejen mezi samuraji, ale i mezi obyčejnými lidmi v období Edo (1603–1868), kdy byly společenské normy pevně dané. S příchodem modernizace v období Meidži (1868–1912) však do Japonska pronikla západní kultura, včetně sezení na židlích, a tak seiza začala postupně mizet z běžného života, i když si zachovala svůj význam v tradičních rituálech.

Navzdory své eleganci má sezení jednu zásadní nevýhodu… opravdu je fyzicky náročná, zejména pokud v této pozici člověk sedí dlouhou dobu. Pro mnoho lidí, a to včetně Japonců, může být sezení v seiza nepohodlné, protože dlouhodobé držení této polohy způsobuje bolesti nohou a necitlivost, zejména v kolenou a lýtkách. Starší lidé nebo ti, kteří trpí problémy s klouby, mají někdy problém v pozici vůbec setrvat, natož se následně zvednout.

Navíc z důvodu moderního životního stylu, který je stále více ovlivněn západními zvyklostmi, mnoho mladých Japonců nemá s touto pozicí zkušenosti a mohou ji považovat za nepraktickou a zastaralou.

Přestože se seiza v běžném japonském životě dnes již neobjevuje tak často, stále má své pevné místo při formálních událostech a ceremoniích. Při tradičním čajovém obřadu, náboženských obřadech v buddhistických chrámech, nebo při speciálních rodinných událostech, jako jsou svatby a pohřby, se od účastníků často očekává, že budou sedět v seiza. Děti ve školách se někdy učí sedět v této pozici při tradičních hodinách, aby si tak uvědomily kulturní dědictví své země. V některých oblastech, třeba výuce bojových umění nebo kaligrafii, je seiza stále standardem. V těchto kontextech je považována za projev úcty k dané disciplíně, učiteli a tradici.

Podobné způsoby sezení na zemi se vyskytují i ​​v jiných asijských kulturách, i když seiza je specifická pro Japonsko. V Koreji existuje formální způsob sezení na zemi zvaný anjul, který je podobný, ale méně formální než seiza. V Číně se tradiční sezení na zemi objevilo v minulosti, ale dnes je také nahrazeno sezením na židlích, stejně jako v Japonsku.