RIKŠI VE VIETNAMU… OZVĚNY KOLONIÁLNÍ ÉRY

Rikša, známá ve Vietnamu jako xích lô (cyklorikši), byla kdysi neoddělitelnou součástí městské dopravy. Tento dopravní prostředek má původ v Číně a byl rozšířen v celé jihovýchodní Asii. Do Vietnamu se dostal v době francouzské koloniální nadvlády. Sloužil tehdy nejen jako praktický způsob přepravy, ale i jako symbol sociálních nerovností… mezi těmi, kdo jeli, a těmi, kdo je tahali!

Zpočátku šlo o pěší rikši… vozíky tažené lidmi, později byly nahrazeny cyklorikšemi, což ulevilo fyzickému zatížení rikšů, ale dřina zůstala. Po válce ve Vietnamu a změně společenského zřízení došlo ke znárodnění mnoha služeb a rikši byly časem vytlačeny modernějšími formami dopravy. Přesto si zachovaly specifické místo, zejména v centru Hanoje, Saigonu (Ho Či Minova města) a dalších turisticky atraktivních lokalitách.

Dnes je xích lô vnímán především jako turistická atrakce. Turisté se často nechávají svézt historickým centrem města, pomalu, bez hluku motoru, s možností nasát atmosféru místa. Z pohledu cestovatele to může vypadat jako romantický a autentický zážitek. Z pohledu rikšů je to ale každodenní dřina, obvykle za velmi nízký plat.

Mnozí rikšové jsou starší muži, kteří už nenašli uplatnění jinde. Pracují bez sociálního zajištění, bez ochrany zdraví, často celý den v horku, dešti, smogu, ohrožováni neustálým proudem vozidel všeho druhu. Někteří jsou přátelští a vděční, jiní se snaží turistu oklamat, například zvýšit cenu za jízdu nebo jej odvést do obchodů, kde dostanou provizi. Tento rozpor vytváří specifické etické dilema.

Měli by turisté služby rikšů využívat, když vědí, že jde o těžkou a špatně placenou práci?

Argumenty pro… jsou určitě podpora místní ekonomiky, protože každý turista, který se sveze, pomůže konkrétnímu člověku vydělat na živobytí. Taky zachování kulturního dědictví, rikši nejsou jen doprava, ale i živý kus historie. A samozřejmě osobní kontakt, jízda rikšou může být příležitostí k rozhovoru a porozumění jinému způsobu života.

Argumenty proti… je tady určitě riziko vykořisťování, turisté svým zájmem udržují systém, který není spravedlivý. Narušení důstojnosti… pro některé turisty může být nepříjemné nechat se vozit starším mužem, který dře za pár dolarů. A v neposlední řadě pak podpora neformální ekonomiky bez zajištění práv pracovníků.

Správnou cestou je asi vědomá volba… turista se může rozhodnout svézt, ale měl by to udělat s respektem. Dohodnout férovou cenu předem, být slušný, nechovat se arogantně, nepovyšovat se, nevyužívat postavení bohatého západního zákazníka. Když s rikšou navážete slušný vztah, můžete si třeba na pár metrech vyzkoušet, jaké to je, táhnout rikšu i se západním tučňákem :-), případně celou tučňáčí rodinkou :-). Většinou, na rozdíl od zákazníků, jsou rikšové střízlíci, bez jediného gramu tuku navíc. Moc ráda bych byla v takové fyzické kondici, jakou musejí rikšové mít. Klobouk dolů!

S rozvojem technologií, motorizované dopravy a turistického průmyslu se počet rikš rapidně snižuje. Některá města zvažují jejich úplný zákaz, jiná naopak přemýšlejí, jak tuto tradici uchovat prostřednictvím regulace, licencování a začlenění do ekologicky šetrné dopravy. Je taky možné, že rikši zcela změní podobu z lidské síly na elektrický pohon, z neformální práce na oficiální městskou službu. Budoucnost ukáže, zda budou vnímány jako přežitek minulosti, nebo jako součást městské identity.

Rikša je nejen dopravním prostředkem, ale hlavně zrcadlem společnosti, mixu tradice s modernitou. Turista, který se rozhodne usednout do jejich sedadla, by si měl uvědomit, že jeho volba má dopad… a měl by k tomu přistupovat s pokorou, otevřeností a úctou.

Pozn. Správný tvar množného čísla slova rikša v českém jazyce je rikši (1. pád množného čísla, tedy "kdo? co?") Příklad ve větě: Po ulici projížděly barevné rikši.