I NOC MÁ SVÉ BOHY... V PATTAYA ZCELA URČITĚ

Kontrast mezi světem noční zábavy a hluboce zakořeněnou vírou je velmi silný. Věřte mi, že tohle není jen nějaká náhodná zkušenost. V Pattayi jsou popsané případy žen pracujících v barech, společnic, prostitutek, tanečnic, které před začátkem směny přinášejí k duchovním domkům obětiny, zapalují kadidlo a modlí se za štěstí či dobrého zákazníka, vlastní bezpečí… prostě za úspěšnou noc!

Ty malé oltáře přímo v hříšných ulicích, u kterých modlící se ženy můžete vidět, nemusí být nutně buddhistické oltáře v přesném slova smyslu. Velmi často jde o san phra phum, tedy domečky duchů… malá obydlí pro duchy místa či pozemku. Tenhle zvyk vychází ze starších animistických představ, které se v Thajsku přirozeně prolínají s buddhismem a dalšími náboženskými vlivy. U domečků duchů se objevují květiny, věnce, kadidlo, jídlo a nápoje. Lidé k nim přicházejí s prosbami o ochranu, štěstí, prosperitu a úspěch. A to je právě ten důležitý detail… protože tady nejde o nějaké odpuštění hříchů před tím, než člověk začne pracovat. Bylo by zavádějící si to takhle vykládat!

A neuvěříte, ale existuje dokonce akademická studie věnovaná přímo náboženské zbožnosti thajských sexuálních pracovnic. Dokumentuje například používání amuletů, posvěcených předmětů a manter před odchodem do práce, přičemž jejich motivací bývá ochrana, štěstí a přízeň.

Pattaya po setmění nabízí obrazy, které mohou na první pohled působit jako dva úplně odlišné světy. Neonové nápisy, bary, hudba, turisté a ženy čekající na začátek své večerní směny. A jen o několik metrů dál malý, pečlivě ozdobený oltář, který není dekorací, je živým místem, u kterého někdo zapaluje vonnou tyčinku, pokládá květiny a na chvíli skloní hlavu. 

Poprvé může být ten kontrast překvapivý, neuvěřitelný. Čekali bychom spíše, že právě tady, v ulicích známých noční zábavou, bude víra stát někde stranou. Jenže v Thajsku tomu tak často není. Víra, tradice a každodenní život se tu prolínají způsobem, který může zahraničnímu návštěvníkovi připadat zvláštní, ale místním lidem je naprosto přirozený.

A tady se pro mě noční Pattaya stává zajímavější než jen jako barevná kulisa neonů. Protože za zdánlivě rozporným obrazem thajské ženy v krátkých šatech, která za chvíli vstoupí do hlučného baru, aby po celou další dlouhou noc nabízela své služby i své tělo naprosto cizím mužům, a malé svatyně obsypané květinami, není nutně žádný rozpor. Je tam člověk, je tam žena. Člověk, který stejně jako kdokoli jiný doufá, že dnešní den, nebo v tomto případě noc, dopadne dobře.

Proto mě ty malé oltáře při našich toulkách po Pattayi začaly zajímat. Ne jako kuriozita z hříšných ulic, ale jako tiché místo, kde se na několik okamžiků zastaví i svět, který jinak působí hlučně, barevně a chaoticky. Než se rozsvítí neony, někdo se ještě pomodlí. A potom začne noc…

Snad rozumíte, co tím myslím… Ten kontrast může působit opravdu silně, posvátný prostor nebo malý duchovní domeček hned vedle ulice nebo přímo v neřestné ulici, kde ženy čekají na noční práci. Člověk pak může mít pocit zvláštního rozporu, skoro až tísně. Když skutečně vidíte na vlastní oči, jak se před směnou prostitutky uklánějí u těchto míst, dodává to žhavým nočním obrazům jiný rozměr. V některých kulturách se totiž víra a každodenní život neoddělují tak, jak jsme zvyklí v Evropě. I lidé pracující v prostředí, které může zvenčí působit velmi kontrastně s náboženstvím, mohou před směnou požádat o ochranu, štěstí nebo bezpečný návrat.

A ano... pravděpodobně ve vás zůstane ještě docela dlouho divný pocit, že je to zároveň krásné, zvláštní, ale hlavně trochu smutné… naprosto chápu!