PROČ VIETNAMCI CHOVAJÍ PTÁČKY... TRADICE I POTĚŠENÍ

Hanojské ráno má nezaměnitelnou atmosféru. Ulice se pomalu probouzejí do zvuků mopedů, cinkání šálků s ledovou kávou, vůně čerstvých baget bánh mì… A mezi tím vším se z koutů a verand line jemný, melodický ptačí zpěv. Ne, není to zvuk divoké přírody, jsou to ptačí klece, zavěšené před domy, obchody a kavárnami. Unikát, který okouzlí každého pozorného cestovatele.

Proč Vietnamci tak rádi chovají drobné ptactvo? Tradice i jednoduše potěšení. Ve Vietnamu, hlavně v Hanoji a na severu země, je chov zpěvných ptáků hluboce zakořeněnou tradicí. Pro mnohé je to víc než jen koníček. Forma relaxace, součást každodenního rytmu a jakási meditace v ruchu města. Mezi oblíbené druhy patří slavíci, pěnkavy, drozdi nebo bulbulové, a každý ptáček má svou cenu i povahu.

Hluboké historické kořeny, sahající až do doby feudálních dynastií. V minulosti byl chov oblíbený zejména mezi aristokracií a vzdělanci, ptačí zpěv totiž symbolizoval nejen vztah k přírodě, harmonii, ale i kultivovanost ducha. Časem se tato záliba rozšířila do všech vrstev společnosti a stala se běžnou součástí vietnamského života, zejména ve městech.

Pro starší generace Hanojanů je péče o ptáčky rituálem srovnatelným s pěstováním bonsají nebo pitím čaje. Každé ráno začíná vyčištěním klece, výměnou vody, kontrolou peří a zdraví ptáčka. Je to chvíle soustředění, která pomáhá naladit mysl na nový den. Ptáci nejsou jen ozdobou, mnozí je vnímají jako společníky, kteří vnášejí do domácnosti radost a klid. Zpěv ptáků harmonizuje lidskou duši. Proto klece visí nejen na verandách domů, ale i před podniky, jako tichá pozvánka k zastavení a navození přívětivé atmosféry. Nejen kvůli akustickému potěšení, ale i jako znamení pohostinnosti a dobré energie. Zvláště v Hanoji, kde si lidé více než kde jinde zakládají na určitém pomalém rytmu života, jsou ptačí klece jakýmsi tichým vyjádřením souladu s tradicí.

Klece jsou malými uměleckými díly a tyhle bambusové nejsou ledajaké. Ručně vyráběné, často bohatě zdobené, se stávají estetickým prvkem ulic. Některé jsou jednoduché a rustikální, jiné honosné, s jemnými vyřezávanými detaily. Často se nad nimi rozprostírá malý veselý slunečník nebo kus látky, aby ptáček měl stín a klid.

Výroba ptačích klecí je ve Vietnamu řemeslo s vlastní historií a estetikou. Tradiční klece se vyrábějí z tenkého, ručně štípaného bambusu, který je pevný a přitom lehký. Bambus se suší na slunci, moří ve vodě a ohýbá do oblých tvarů. Někdy se používá i dřevo, mosazné prvky nebo hedvábná lana, podle typu malého opeřence i nároků zákazníka. Na severu Vietnamu se v této oblasti proslavila zejména vesnice Canh Hoạch Thường Tín nedaleko Hanoje, kde se tomuto řemeslu věnují celé generace.

Každá klec je vytvářena s pečlivou přesností, má správnou výšku pro zpěv, dostatek světla, ale i ochranu před větrem. Klece často zdobí vyřezávané ornamenty, symboly štěstí, ptáci v letu, draci nebo lotosové květy. Motivy, které nejsou jen dekorací, ale nesou v sobě kulturní významy, propojující přírodu, spiritualitu a estetiku.

Ve vietnamské tradici se říká, že krásná klec dělá radost nejen ptáčkovi, ale i duši jeho majitele. Proto se jejich výběru a údržbě věnuje tolik pozornosti. Na trzích v Hanoji je možné najít celé stánky specializované jen na příslušenství pro zpěvné ptáky, od malých misek na vodu až po miniaturní houpačky a zástěny proti slunci.

Ve vietnamské kultuře existuje i fenomén tzv. birds café, ptačích kaváren. Mrkněte na starší článek PTAČÍ KAVÁRNA V SAIGONSKÉM TAO DAN PARKU. Jsou to úžasná místa pro lidi i jejich okřídlené přátele. Brzy ráno sem přicházejí nebo na skútrech přijíždějí povětšinou starší muži se svými klecemi, postaví je na stůl nebo zavěsí na stromy, objednají si silnou kávu a v tichu naslouchají. Někdy si vyměňují rady, jindy jen pozorují, jak si ptáčci zpívají navzájem. Místo slov tu dominuje zpěv. Pro místní to může být způsob, jak uniknout stresu, soustředit mysl, nebo se jednoduše radovat z drobností.

Je ale poctivé dodat, že fenomén ptačích klecí má i své kritiky. Zatímco pro mnohé Vietnamce je to kulturní dědictví, moderní generace a ochránci zvířat upozorňují na etické otázkyspojené s chovem ptáků v zajetí. Pomalu se objevují snahy o humánnější přístupy a větší osvětu.

Zvyk chovu zpěvných ptáků se nevyskytuje pouze v Hanoji, ale právě zde je nejviditelnější a nejpevněji zakořeněný v každodenním životě. Uličky Staré čtvrti, pagodové dvorky a kavárny na chodníku vytvářejí ideální prostředí, kde tato tradice přirozeně zapadá do městského rytmu.

Na jihu Vietnamu, zejména v Ho Či Minově Městě (Saigonu), se sice ptačí klece také vyskytují, ale méně často a většinou v parcích nebo na okrajích města. Jižní Vietnam je modernější, rychlejší a prakticky orientovaný a tak se tu tato jemná tradice trochu ztrácí v ruchu motorek a skleněných výškových budov.

Naopak na venkově a v horských oblastech se pěstuje přirozenější vztah k ptákům jako součásti přírody, ne vždy jsou chováni v klecích, často se jedná o pozorování volně žijících zpěváků nebo jejich volný chov v zahradách.

Zvláštní kapitolou jsou ptačí soutěže, které se konají v některých regionech, například v provincii Bắc Ninh nebo Thanh Hóa. Ptáci tu nejsou jen pro potěchu, ale i pro prestiž, posuzuje se síla zpěvu, melodie, vytrvalost i vzhled klece. Takové akce často přitahují desítky až stovky chovatelů a jejich opeřených šampionů.

Až budete ráno bloumat uličkami Hanoje, zvedněte hlavu. Určitě někde v blízkosti uvidíte jednu z klecí s jejím zpívajícím obyvatelem a možná na chvilku zapomenete, že jste ve městě plném chaosu. Uvidíte i uslyšíte kousíček z duše staré Hanoje.