PROČ JAPONCI NEPOUŠTĚJÍ STARŠÍ LIDI V METRU SEDNOUT?
Na první pohled se Vám může zdát, že japonská městská doprava je místem, kde chybí základní slušnost a ohleduplnost. Západní cestovatel si všimne, že mladí lidé často zůstávají sedět, zatímco starší osoby stojí. Tenhle jev však nelze jednoduše označit za nezdvořilost. Právě naopak! Je hluboce zakořeněn v kulturních normách, které formují japonskou společnost.
Jedním z nejhlubších kulturních principů, které formují japonské mezilidské chování, je snaha neobtěžovat druhé… meiwaku o kakenai. Koncept volně přeložitelný jako "nezpůsobit druhým nepříjemnost", má kořeny v konfuciánské etice, která se do Japonska dostala v období Nara v 8. století a byla dále rozvíjena během období Edo (1603–1868), kdy se formovala rigidní hierarchie a důraz na harmonii wa ve společnosti.
V období Edo, kdy se Japonsko uzavřelo před světem a kladlo důraz na stabilitu a pořádek, se meiwaku stalo základním pravidlem každodenního života. V komunitách, kde lidé žili v těsné blízkosti a byli závislí na vzájemné spolupráci, bylo klíčové nevyčnívat a nevyvolávat konflikty. Tato mentalita přetrvala i v moderní době, kdy se Japonsko stalo vysoce urbanizovanou společností, v níž je soužití milionů lidí na malém prostoru možné právě díky dodržování nepsaných pravidel ohleduplnosti.
V kontextu městské dopravy se meiwaku projevuje jako snaha nezasahovat do prostoru druhých a to ani dobře míněnou pomocí! Nabídka místa k sezení totiž může být vnímána jako upozornění na slabost nebo stáří, což může být pro adresáta trapné. Japonci proto často volí pasivní formy empatie… místo přímé nabídky prostě vstanou, aniž by navázali oční kontakt nebo cokoli řekli. Tím umožní druhému jednat svobodně, bez pocitu závazku. Zvláštní, že ano?
Zajímavé taky je, že princip meiwaku se nevztahuje jen na fyzický prostor, ale i na emocionální a společenský. V Japonsku je běžné potlačovat vlastní potřeby ve prospěch skupiny, a to i v situacích, kdy by v jiných kulturách bylo považováno za správné projevit iniciativu. V MHD se tak vytváří tichá dohoda… každý si hledí svého, aby nenarušil křehkou rovnováhu mezi jednotlivci.
V japonské MHD existují tzv. prioritní sedadla yuusen seki, určená pro seniory, těhotné ženy a osoby se zdravotním postižením. Tato místa však pro nás asi nepochopitelně často zůstávají prázdná, mladší cestující si na ně nesedají, aby se vyhnuli nutnosti je uvolňovat. Pokud už někdo nabídne místo, děje se tak diskrétně, bez zmíněného očního kontaktu, bez slov, prostým vstáním. Tím se starší osobě umožní usednout bez pocitu, že někomu něco dluží.
Zároveň je běžné, že cestující se záměrně dívají do mobilu nebo jinam, aby se vyhnuli situaci, kdy by museli rozhodovat, zda někomu nabídnout místo. Nejde o lhostejnost, ale o respekt k nepsanému pravidlu nezasahování do života druhých.
Japonská společnost je silně kolektivistická, ale zároveň klade důraz na individuální autonomii. Nabídka pomoci může být vnímána jako narušení rovnováhy mezi jednotlivci. Navíc je tu přítomen strach z odmítnutí. V kultuře, kde je odmítnutí považováno za trapné pro obě strany, se lidé raději vyhnou situaci, která by mohla vést k nepříjemnosti.
Doporučení pro vás pokročilé cestovatele… berte to jako výzvu k hlubšímu porozumění. Neodsuzovat, ale chápat. Japonci nejsou neohleduplní, jen projevují respekt jinak, než jsme zvyklí my. Pokud cestujete po Japonsku a chcete být ohleduplní, doporučuje se nabídnout místo diskrétně právě oním prostým vstáním bez slov. Respektujte ale prioritní sedadla a buďte připraveni je kdykoli uvolnit. Pozorujte okolí… často se stává, že starší osoba sice místo odmítne, ale po chvíli si sedne, když je volné.
Přece nechcete být baka gaijin バカ外人 alias hloupý cizinec!
KDYŽ JAPONCI ŘÍKAJÍ BAKA GAIJIN… NENÍ TO VŽDY TAK VÁŽNÉ, JAK TO ZNÍ!