POPRVÉ OD 1972 BEZ PAND… XIAO XIAO A LEI LEI ZÍTRA ODLETÍ Z TOKIA ZPĚT DO ČÍNY

Japonsko se právě loučí s jedním ze svých nejmilejších symbolů. Z Tokia zítra odletí Xiao Xiao a Lei Lei, poslední obří pandy, které v zemi zůstávaly, a s jejich návratem do Číny se uzavírá kapitola trvající více než půl století. Pro místní obyvatele i cestovatele z celého světa nejde jen o přesun dvou zvířat, ale o silně emotivní okamžik, který připomíná, jak hluboký vztah si Japonsko k pandám za ta léta vytvořilo.

V Tokijské Ueno zoologické zahradě se v posledních dnech scházely tisíce návštěvníků, aby využily  poslední šanci vidět pandí dvojčata na vlastní oči. Zájem byl tak velký (prý až 25x větší než předpokládaný),  že zoo musela zavést systém losování vstupenek, aby nápor lidí vůbec zvládla. 

Xiao Xiao a Lei Lei, narození v Tokiu v roce 2021, se rychle stali ikonami. Jejich fotografie zaplavily sociální sítě, objevovali se na suvenýrech i v reklamách a pro mnohé Japonce představovali malé ostrůvky radosti uprostřed hektického města.

Pandy ale v Japonsku nikdy nebyly "navždy". Od 80. let Čína obří pandy výhradně půjčuje v rámci takzvané panda diplomacie, která má symbolizovat přátelství a spolupráci mezi státy. Výjimkou byly pouze první dvě pandy darované v roce 1972, kdy došlo k normalizaci vztahů mezi Japonskem a Čínou. Všechny další generace už podléhaly časově omezeným smlouvám, a právě jejich neprodloužení je důvodem, proč se dnes Japonsko ocitá poprvé za více než 50 let bez obřích pand.

Odchod pand je letos navíc vnímán i v širším kontextu. Symbolicky podbarven zhoršením bilaterálních vztahů mezi Japonskem a Čínou získává návrat Xiao Xiao a Lei Lei také politický rozměr, i když pro většinu lidí zůstává především osobní záležitostí. Většina Japonců přijímá odchod pand hlavně jako osobní záležitost a kulturní ztrátu spíš než čistě politickou událost, což bylo patrné právě na scénách v zoo – tiché pozorování výběhu, plyšové pandy v náručí, na zádech batůžky v designu pand a hlavně nekonečně dlouhé fronty lidí, kteří se chtěli symbolicky rozloučit.

Pandy se občas označují jako kočičí medvědi, ale v Japonsku nejde o oficiální pojmenování. Běžně se jim říká jednoduše パンダ panda. Označení kočičí medvěd vychází z čínského názvu 熊猫, který se doslova překládá jako medvěd-kočka, a právě odsud se tento poetický obraz rozšířil i do dalších kultur. Japonci tenhle význam znají a někdy ho zmiňují spíš jako zajímavost než jako skutečné jméno. Přirovnání ke kočce ale dává smysl i chováním pand... jejich klid, povalování a hravost často připomínají spíš domácí mazlíčky než divoká zvířata.

Z cestovatelského hlediska znamená loučení s pandami také výraznou změnu pro místní turismus. Pandy byly dlouhá léta silným magnetem pro rodiny s dětmi i zahraniční návštěvníky a jejich popularita živila okolní obchody, kavárny i celé mini-ekonomiky okolo Ueno Zoo. Pandí motivy se staly přirozenou součástí tokijských ulic... od sladkostí přes psací potřeby až po tematické dekorace.

Každý konec je ale i začátkem něčeho nového. Pro cestovatele, kteří touží pandy vidět, se otevírá další kapitola v Číně, například ve výzkumných centrech v Čcheng-tu nebo reintrodukčních stanicích v provincii S'-čchuan, kde můžete tato ikonická zvířata pozorovat v prostředí blízkém jejich přirozenému domovu. Japonsko se s pandami loučí, ale kouzlo kočičích medvědů tím nemizí...  jen se přesouvá o pár tisíc kilometrů dál.