OSOBNÍ NÁVRATY... JEDEN Z MÝCH THAJSKÝCH RITUÁLŮ

Jsou místa, kam se člověk vrací kvůli památkám, architektuře, plážím a lidem. A pak jsou taková, kam se vrací kvůli jediné chuti. Pro mě je to Pattaya, přesněji její klidnější část Jomtien. Nejezdím sem hledat novinky, ale naopak se vracím pro něco, co už důvěrně znám. Něco, co se nemění.... Za více než tři desítky let návratů se samozřejmě změnilo ledacos. Restaurace jsou modernější, nabídky přizpůsobenější turistům, jídla fotogeničtější. 

Ale právě proto si uvědomuju, jak vzácné je vrátit se ke známým chutím. Dnes chci odkrýt pokličku jednoho z mých osobních thajských rituálů... a to doslova. Na rozpálené pánvi přede mnou stojí několik hliněných pokliček, pod nimiž cosi bublá, syčí a voní tak intenzivně, že je těžké vydržet čekat. Když je obsluha nebo já sama postupně odkrývám, ukáže se jednoduché, ale dokonale efektní jídlo... můj úlet, moje celoživotní mořská láska... slávky na česnekovém másle, v thajštině หอยแมลงภู่ผัดเนยกระเทียม. Jídlo, které jsem v Thajsku poprvé ochutnala před mnoha lety a které se pro mě stalo víc než jen večeří, tichým orientačním bodem, ke kterému se vracím pokaždé, když se sem znovu dostanu.

Dneska už přesně vím, kam jít. Neztrácet čas, nehledat, jen se vracet. V Jomtien mám svá dvě jistá místa... Opal House a Surf House. Nenápadné podniky, kde se nic nepředvádí, ale kde geniálně umí to podstatné... rozpálit pánev, přidat máslo, česnek a čerstvé slávky a nechat všechno spojit v chuť, kvůli které má smysl se vracet. Litinová pánev ještě dlouho po přinesení syčí, máslo se mísí se šťávou ze slávek a vytváří hustou, voňavou emulzi, do které si instinktivně chcete namáčet pečivo. Malé hliněné kalíšky udržují teplo i aroma, a každé jejich odkrytí je bezva překvapením... a jsou tak krásně autentické.

Možná je to jen můj pocit, ale mám dojem, že těch míst ubývá. Dřív tady byly slávky na česnekovém másle pod hliněnými kalíšky skoro samozřejmostí, dnes je člověk musí hledat. Nabídky restaurací se mění, přizpůsobují rychlejším trendům a jednodušším surovinám, a jídla, která vyžadují čerstvost, péči a trochu trpělivosti, z nich pomalu mizí. Slávky nejsou krevety... potřebují víc práce, víc pozornosti a taky jistotu, že se rychle spotřebují. 

A tak se z něčeho běžného stává něco, za čím se musí cíleně jít. Proto se vracím... ne jen do Pattaya, ale na všechna tajná osobní místa, kde zvláštnosti ještě přežívají!