OD FILMU K MIKINĚ… JAK SE KODAK STAL IKONOU NEWTRO STYLU ニュートロ

Japonsko má jedinečný talent vracet minulost zpět do hry tak, aby nikdy nepůsobila zastarale. Právě z této schopnosti se zrodil fenomén newtro... spojení slov "new" a "retro", které dnes prostupuje kavárny, módu, grafický design i každodenní městský život. Nejde o obyčejnou nostalgii ani o pouhou stylizaci do minulosti.

Japonci si pojem newtro přepsali do vlastní fonetiky jako ニュートロ. Čte se to nyū-toro.

Jde o klasický případ tzv. wasei-eigo (japonské anglicismy), kdy se anglické slovo zapíše katakanou – písmem používaným pro cizí výrazy. "New" se změní na ニュー nyū a "retro" na レトロ retoro, z čehož vznikne zkrácené a stylově uhlazené ニュートロ.

V médiích nebo marketingu se občas objeví i zápis v latince NEWtro (aby bylo vizuálně patrné spojení "new" a "retro"), ale běžně se v Japonsku používá právě katakanová podoba.

Zajímavé je, že samotné slovo レトロ retro má v japonštině už dlouhou tradici a často se pojí s pojmem 昭和レトロ Shōwa retro... tedy nostalgie po éře císaře Hirohita (1926–1989). Newtro ニュートロ je proti tomu mladší výraz, který zdůrazňuje moderní reinterpretaci minulosti, nikoli jen její připomínku.

Newtro je vědomé přetváření estetiky 70., 80. a 90. let do současného vizuálního jazyka, který je stejně hravý jako digitální doba, v níž vzniká. V ulicích japonských měst tak vedle hypermoderních obrazovek přežívají neonové nápisy, plastové cedule a typografie, která jako by vypadla z roku 1987, jen je dnes dokonale instagramovatelná.

Nejlépe je přístup patrný v tradičních kavárnách kissaten, kde čas plyne pomaleji. Vinylové sedačky, tmavé dřevo, sklenice krémové sodovky s kopečkem vanilkové zmrzliny a dokonale hladký pudink purin vytvářejí atmosféru, která připomíná éru ekonomického optimismu. Jenže zatímco interiér evokuje minulost, objednávka probíhá přes QR kód a fotografie okamžitě putují na sociální sítě. Minulost a přítomnost tu nevedou spor... spolupracují.

Silnou součástí newtro estetiky je také návrat k analogu. V době, kdy jsou smartphony vybaveny stále dokonalejšími fotoaparáty, roste popularita filmových kompaktů. A tady vstupuje do hry značka Kodak. Její ikonická žlutá krabička s červeným logem působí jako artefakt z jiné doby, přesto dokonale zapadá do současného vizuálního světa. Teplejší barevnost, jemné zrno a lehká nepředvídatelnost filmu vytvářejí snímky, které působí měkčeji a osobněji než digitální perfekcionismus. Fotografování na film navíc nutí zpomalit. Každé cvaknutí má váhu. Každý snímek je rozhodnutím. A právě tato pomalost je v rychlém Japonsku malým, tichým luxusem.

Ztělesněním tohoto návratu je například současný superhit Kodak Charmera. Jednoduchý, znovupoužitelný 35mm fotoaparát, který si nehraje na technickou dokonalost. Plastové tělo, pevné ohnisko, manuální převíjení filmu a vestavěný blesk připomínají devadesátá léta, kdy byl fotoaparát běžnou součástí rodinných výletů. Charmera je hravá, barevná a lehce nedokonalá, přesně taková, jakou si newtro estetika žádá. Fotografie z ní působí jako nalezené vzpomínky, i když vznikly teprve včera večer pod neonovým světlem městských ulic.

Zajímavé je, že návrat značky Kodak se neomezuje pouze na fotografii. Díky modelu brand licensing se ikonické logo přesunulo i do světa módy. Pod názvem Kodak Apparel vznikla kolekce oblečení, která čerpá z archivní grafiky značky a převádí ji do současného streetwearu. Mikiny, trička, bundy i čepice nesou výraznou žluto-červenou identitu, která působí stejně nostalgicky jako sebevědomě. V asijských metropolích, zejména v Jižní Koreji, se tato značka stala módním fenoménem a postupně si našla cestu i do japonského prostředí, kde dokonale rezonuje s místní láskou k retro ikonografii.

Je fascinující sledovat, jak se z technologické firmy stává symbol životního stylu. Logo, které kdysi zdobilo krabičky s filmem, dnes funguje jako vizuální zkratka pro autenticitu. Nošení Kodak Apparel není jen módní volbou, ale i kulturním statementem, osobním přiznáním náklonnosti k estetice, která spojuje minulost s přítomností.

Fenomén newtro ukazuje, že Japonsko nepotřebuje minulost konzervovat jako muzeální exponát. Místo toho ji stylizuje, remixuje a s lehkostí zasazuje do současnosti. Analogový fotoaparát se stává módním doplňkem, retro typografie marketingovým nástrojem a ikonická značka filmů součástí šatníku. 

Všechno to  spolu vytváří svět, kde se nostalgie neprožívá jako smutek po tom, co bylo, ale jako radostná hra s tím, co může být znovu objeveno. V tom jsou Japonci opravdovými mistry a možná právě proto působí Japonsko tak zvláštně nadčasově. Dokáže se dívat dopředu, aniž by zapomnělo, jak krásně může vypadat ohlédnutí zpět. Miluju tu zemi!