MEZI KRÁSOU, ZENEM A TEMNOTOU... ZLATÝ PAVILON KINKAKUJI

K ikonickým obrazům Japonska po léta patří zasněžený vrchol Fuji-san, rušné světelné mozaiky Shibuya Crossing, a taky Zlatý pavilon Kinkaku-ji v Kjótu. Jeho stěny pokryté třpytivým zlatem se zrcadlí ve vodách klidného rybníka Kyōko-chi, vytvářejí iluzi, že stavba pluje ve světle. Na první pohled jde o symbol dokonalé harmonie a zenové krásy, ale historie místa má i svou temnější stránku.

Pavilon byl původně postaven v roce 1397 jako luxusní vila šóguna Ashikaga Yoshimitsu, jehož ambice a smysl pro okázalost byly stejně legendární jako jeho politická moc. Zlatá výzdoba a složité architektonické detaily nebyly estetickou volbou. Symbolizovaly moc, bohatství a nesmrtelnost, to bylo v době středověkého Japonska zároveň politickým prohlášením. Po smrti Yoshimitsua byla vila proměněna na zenový chrám, a tak místo, které původně uctívalo lidskou ambici, začalo sloužit duchovní kontemplaci.

Duchovní kontemplace je hluboká, soustředěná forma vnitřního zamyšlení nebo meditace zaměřená na duchovní, náboženské nebo existenciální otázky. Jde o stav, kdy člověk ztiší mysl a vědomě se soustředí na Boha, vyšší sílu, smysl života nebo vlastní duchovní růst.

Klíčovými body duchovní kontemplace jsou…

• Kontemplativní praxe často zahrnuje odložení rušivých myšlenek a věnování plné pozornosti duchovní realitě.

• Cílem není jen přemýšlet, ale prožívat hlubokou duchovní zkušenost nebo spojení s něčím vyšším.

• Modlitba může být žádostivá nebo prosbová, rozjímání analytické… kontemplace je spíše bytí v přítomnosti Boha nebo duchovní pravdy.

• Kontemplace je významná v mnoha náboženstvích, v křesťanském mysticismu (sv. Jan od Kříže, sv. Terezie z Avily), buddhismu (meditační praxe), islámu (súfijská meditace) nebo hinduismu (dhyána).

Temná kapitola Kinkaku-ji přišla v roce 1950, kdy 17letý mnich Hayashi Yōken, psychicky nevyrovnaný a fascinovaný krásou stavby, pavilon zapálil. Tento čin šokoval Japonsko a inspiroval román Zlatý pavilon od Yukio Mishima, který zkoumá, jak posedlost dokonalou estetikou může vyústit v destruktivní činy. Pro poučeného cestovatele je to připomínka, že i místa absolutní krásy skrývají lidskou temnotu.

Dnešní Kinkaku-ji, rekonstruovaný v roce 1955, je přesnou kopií původního pavilonu. Zajímavostí je, že zlatá fólie nebyla původně tak zářivá. Tehdejší vrstvy zlata byly tlustší a méně reflexní, takže současní návštěvníci vidí trochu modernější verzi třpytu. Dalším méně známým detailem je to, že pavilon je postaven na dřevěných pilotách, umožňujících jeho mírné houpání během zemětřesení. Jedná se o tradiční japonský způsob ochrany proti destruktivní síle přírody.

Zahrady kolem pavilonu taky skrývají překvapení. Kromě klidného rybníka a pečlivě upravených stromů se zde nachází několik méně viditelných kamenů a miniaturních ostrovů, které byly podle zenové tradice uměle navrženy tak, aby stimulovaly meditaci a rozjímání. Každý pohled nabízí nový detail pro pozorné oči návštěvníků.

Historické kuriozity dělají návštěvu ještě zajímavější. Zlatá fasáda byla původně nejen dekorací, ale i symbolem očisty mysli a ochrany proti negativním myšlenkám. Kromě slavného požáru v roce 1950 byla stavba vážně poškozena i během Oninovy války v 15. století, to připomíná její odolnost a symboliku obnovy. Na střeše sedí soška Fénixe, mýtického ptáka symbolizujícího věčnost a ochranu, zatímco samotný pavilon kombinuje tři architektonické styly. Jsou to aristokratický Heian, samurajský a zenový čínský. A pro ty z vás, kdo si chtějí odnést vzpomínku, může být samotná vstupenka považována za talisman či osobní amulet.

Pro náročné cestovatele jsou praktické informace neméně důležité. Vstup do pavilonu není povolen, jako návštěvníci se můžete procházet pouze venkovními zahradami. Otevírací doba je denně od 9:00 do 17:00 s posledním vstupem kolem 16:30. Vstupné činí pro dospělé přibližně ¥400–¥500 (cca €2,5–3,5) a pro děti ¥300, což musíme uznat, je velmi přístupné. 

Nejlepší světlo na fotografování poskytuje čas brzy ráno nebo při západu slunce na podzim, a když toužíte po tom vyhnout se davům, měli byste pavilon navštívit určitě mimo víkendy a japonské svátky. Každý detail od odrazu ve vodě po umístění kamene v zahradě vám bude vyprávět svůj vlastní příběh, pěkně v klidu, jen pro vás.