K UZNÁNÍ PRÁV LGBTQ+ VEDLA V THAJSKU DLOUHÁ CESTA

Thajsko = jedna z nejvíce LGBTQ+ přívětivých zemí v Asii. Duhová tolerance, která láká turisty z celého světa, má ale hlubší kořeny i trnitější vývoj, než se na první pohled zdá. Historie práv LGBTQ+ lidí v Thajsku je příběhem kulturní ambivalence, společenské tolerance bez právního ukotvení a konečně v posledních letech i postupného, ale hmatatelného pokroku.

Kulturní tolerance vs. právní neviditelnost… tradiční thajská společnost se dlouhodobě vyznačuje relativní kulturní otevřeností k genderové různorodosti. Už od premoderní éry existují zmínky o kathoey tradičně označovaných jako ladyboys, trans ženy nebo feminní muže. Tito lidé byli a stále jsou běžně přítomní v thajské populární kultuře, v médiích, kosmetickém průmyslu i zábavě.

Společenská tolerance ale dlouho neznamenala právní rovnost. Po většinu 20. století nebyly LGBTQ+ osoby v thajských zákonech nijak zvlášť uznávány. Neexistovala žádná legislativa chránící před diskriminací, neexistovaly registrované vztahy ani možnost právní změny pohlaví. Thajsko nebylo výjimkou. Obdobný neviditelný status měly queer osoby v mnoha zemích Asie.

Zlomovým momentem byl rok 1956, kdy Thajsko odstranilo homosexualitu ze svého trestního zákoníku. Na rozdíl od mnoha zemí s britskou koloniální minulostí, namátkou Indie, Malajsie nebo Singapur, kde zůstala sodomie trestná až do 21. století, šlo v Thajsku o důležitý krok. Nicméně se nejednalo o výsledek boje za práva LGBTQ+, ale spíše o tichou liberalizaci práva bez širšího společenského dialogu.

Dekriminalizace ale neznamenala přijetí... lidé jiné než heterosexuální orientace čelili stále diskriminaci na pracovišti, v rodinách i ve vzdělávacím systému. Armáda klasifikovala trans ženy jako psychicky narušené prakticky až do roku 2012, což mělo dopad na jejich vojenskou evidenci, zaměstnání i osobní důstojnost.

Na přelomu tisíciletí začali LGBTQ+ aktivisté v Thajsku organizovat první veřejné akce, vzpomeňme třeba na Bangkok Pride. Vznikaly první neziskové organizace, jako Thai Transgender Alliance nebo Foundation for SOGI Rights and Justice. Trans ženy byly velmi viditelné v populární kultuře, v televizních show, filmech nebo soutěžích krásy… ale opět, tato přítomnost byla obvykle povrchní a stereotypizovaná. V roce 2002 thajská vláda poprvé připustila možnost rozšířit antidiskriminační opatření i na základě sexuální orientace, ale trvalo dalších deset let, než se podobné principy dostaly do konkrétních zákonů.

V roce 2015 Thajsko přijalo Gender Equality Act, zákon, který zakazuje diskriminaci na základě genderové identity a pohlaví. Jednalo se o vůbec první zákon, který výslovně zahrnul trans a genderově rozmanité osoby pod právní ochranu. I když šlo o zásadní pokrok, stále chyběla možnost právně změnit své pohlaví v osobních dokladech, což v praxi vytvářelo četné komplikace při cestování, žádostech o práci nebo zdravotní péči.

S novou generací aktivistů, studentů a queer hlasů ve veřejném prostoru začal tlak na hlubší systémové změny. LGBTQ+ osoby se dostávaly do politiky, umění i do debat o ústavních reformách. Jedním z klíčových požadavků byla rovnost manželství. Po několika odkladech, přepracováních a přetahováních mezi komorami parlamentu bylo v roce 2024 konečně přijato rozhodnutí… a stejnopohlavní manželství v Thajsku je legální. Zákon vstoupil v platnost začátkem roku 2025 a zaručuje rovnoprávnost v oblasti dědictví, majetku i péče o děti.

V témže roce thajské Ministerstvo zdravotnictví oznámilo, že hormonální terapie pro transgender osoby bude plně hrazena státem v rámci univerzálního zdravotního systému. Toto opatření má zásadní dopad zejména na chudší populaci, která si dříve hormony často obstarávala na černém trhu bez lékařského dohledu.

Kromě toho se připravuje Gender Recognition Bill, zákon, který by umožnil právní změnu pohlaví na základě sebeurčení, bez nutnosti chirurgického zákroku či psychiatrické diagnózy. Pokud projde, zařadí se Thajsko po bok nejprogresivnějších států na světě v oblasti práv trans osob.

Cesta LGBTQ+ práv v Thajsku je plná kontrastů. Na jedné straně kulturní přívětivost a bohatá queer scéna, na druhé straně dlouholetá právní stagnace a systémové bariéry. Dnes však Thajsko míří směrem, který si před dvěma dekádami dokázal málokdo představit… stát se první zemí v jihovýchodní Asii, kde queer lidé nejen žijí svobodně, ale i jsou svobodně uznáváni zákonem.

V tomhle článku nelze nezmínit město Pattaya, které bývá často označována za špinavé, sexuálně vyhrocené město a mnohdy dokonce za jeden z největších bordelů světa. Upřímně, s tímhle pohledem nemohu souhlasit. Díky svým thajským známým mám možnost poznávat město i z jiné stránky. Přes otevřenost a barevnost tamní LGBTQ+ komunity. Místo povrchních soudů vidím lidské příběhy, odvahu být sám sebou a každodenní obyčejné radosti i starosti, které se věřte nevěřte nijak neliší od těch heterosexuálních.

Ráda bych tady znovu vyjádřila své poděkování úžasné bytosti Mr. Jim alias Madame Jim, která mi umožnila nahlédnout do zcela nového světa a poodkryla roušku tajemství právě v samém srdci thajské LGBTQ+ komunity, v Pattaya City. Jsem za tuto šanci nesmírně vděčná!

A proto Pattaya pro mě není synonymem pro zkaženost, ale pro život… autentický, pestrý a upřímný. Miluju Thajsko už více než 30 let, byla to láska na první život, miluju tuhle zemi úsměvů a obdivuju všechny, kdo v ní žijí svůj život s hrdostí a beze studu. Je to místo, kde duhové barvy nejsou prázdný symbol, ale fakt součást každodenního života. Ano, Pattaya opravdu není tím pravým místem pro rodinnou dovolenku s dětmi, ale proto není třeba ji zatracovat. Je to skvělé a pohlcující místo, kde život jede bez přestávky na plné pecky!