LESNÍ KOUPEL... SHINRIN-YOKU

Japonsko... na jedné straně pulzující města plná neonů, technologií a neustálého pohybu, na straně druhé hluboký vztah k přírodě, tichu a pomalosti. Právě z tohoto napětí mezi moderním světem a starobylým cítěním vznikl fenomén zvaný Shinrin-yoku, doslova lesní koupel. Nejde o nějakou turistickou atrakci ani o sportovní aktivitu, ale o způsob bytí v přírodě, který má v Japonsku překvapivě pevné místo i v současném životě.

Pojem Shinrin-yoku se objevil v 80. letech 20. století, kdy japonská společnost začala intenzivně řešit důsledky stresu, přepracovanosti a odcizení od přirozeného prostředí. Ministerstvo zdravotnictví tehdy podpořilo pobyt v lesích jako formu prevence civilizačních onemocnění. Lesní koupel rozhodně nebyla myšlena jako duchovní exotika, ale jako praktický návrat k rovnováze. Podstatou Shinrin-yoku není výkon ani dosažení cíle. Jde o vědomé ponoření se do lesa všemi smysly, o zpomalení a přítomnost.

Les nemá být kulisou, ale aktivním partnerem. Člověk vnímá vůni jehličí, dotek kůry, hru světla mezi listy, zvuky větru a ptáků. V tradičním japonském pojetí má tento vztah hlubší kořeny. V šintoismu jsou lesy, hory a stromy sídlem duchů kami a vstup do lesa je tak zároveň fyzickým i vnitřním krokem. I proto mají mnohé japonské lesy, zejména ty v okolí chrámů, zvláštní, téměř posvátnou atmosféru.

Zajímavé je, že Shinrin-yoku není jakousi podivínskou romantickou představou, ale i vědecky zkoumaným fenoménem. Japonské studie opakovaně ukazují, že pobyt v lese snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu, zpomaluje srdeční tep, snižuje krevní tlak a posiluje imunitní systém. Významnou roli hrají fytoncidy, látky, které stromy přirozeně uvolňují do ovzduší a které mají prokazatelný vliv na lidský organismus. Les s člověkem doslova komunikuje.

Častou otázkou ale zůstává, jestli a jak moc často lesní koupele skutečně praktikují i současní mladší Japonci, nebo jde spíše o idealizovaný obraz určený turistům a starší generaci. Realita je střízlivější, ale o to zajímavější. Ano, Japonci Shinrin-yoku opravdu dělají. Ne všichni a ne neustále, ale mnohem přirozeněji, než bychom čekali. Často tomu ani tak neříkají. Prostě jdou do lesa, aby si vyčistili hlavu, zpomalili nebo na chvíli unikli tlaku každodenního života. 

Jeden z mých japonských profesorů tuhle lesní koupel ještě upgradoval tím, že vstával velmi, velmi brzy ráno, aby si při toulkách lesem mohl nahrávat ptačí zvuky. Nevím, jestli to provádí ještě i dnes, přeci jen už jde o velice starého člověka, ale s určitostí vím, že to takhle praktikoval mnoho dlouhých let… a na brzké ranní vstávání si nikdy slovíčkem nepostěžoval. Měla jsem spíše pocit, že si tu intimní ranní atmosféru užívá.

Ano, týká se to i mladé generace. Mladí Japonci žijící převážně ve městech, jsou vystaveni vysokým pracovním i studijním nárokům a stejně jako jinde na světě čelí vyhoření, úzkostem a digitálnímu přetížení. Právě proto se pro ně les stává prostorem úniku. Víkendové výjezdy do hor, procházky v městských lesoparcích, pobyt v onsenech obklopených přírodou nebo tiché chvíle v chrámových zahradách nejsou výjimkou. Shinrin-yoku u nich často splývá s moderními západními pojmy jako mindfulness, péče o duševní zdraví nebo pomalé cestování.

Forma lesní koupele se přitom může lišit. Někteří ji praktikují zcela sami, jiní ve skupinách nebo dokonce s certifikovaným průvodcem. V Japonsku existují oficiální lesní terapeutické stezky, kde probíhají vedené programy pro jednotlivce, firmy i školy. Skupinová lesní koupel ale přesto není společenskou událostí. Ticho, respekt a individuální tempo zůstávají zachovány a sdílení přichází až na závěr, pokud vůbec.

Je ale taky pravda, že pojem Shinrin-yoku dnes využívá i cestovní ruch a tak na cizince může působit jako exotický trend. Ale platí, že tento koncept vznikl primárně pro Japonce a reagoval na reálné problémy moderní společnosti. Nejde o uměle vytvořený marketing, ale o pojmenování praxe, která má v japonské kultuře hlubší kořeny.

Pro cestovatele představují lesní koupele jiný možný způsob objevování země. Nejde o seznam památek ani o sběr fotografií, ale o zážitek, který se nedá uspěchat. Lesní koupel nás učí, že někdy je největší hodnotou cesta bez cíle a že skutečný suvenýr si neodnášíme v kufru, ale v sobě. 

I když jeho název zní exoticky, potřeba zpomalit, nadechnout se a být chvíli součástí přírody je univerzální.