KARYŪKAI ZÁVĚREM... TOUŽÍTE SI ZKUSIT JAK SE CÍTÍ ŽENA V KIMONU? MOC KRÁSNĚ, ŽENSKY!

Normálně svoje fotky, míněno sama sebe, na web nedávám. Jednak se opravdu strašně nerada fotím a tak vlastně moc fotek se mnou samotnou ze svých cest ani nemám, a hlavně si pořád myslím, že hlavní hvězdou cestování mají být druzí lidé, místa, zážitky, ne já. Ale tentokrát udělám výjimku. 

Tahle fotoreportáž totiž není o mně. Je o tom, jak se zkouší autentické kimono. Protože jsem si to před mnoha lety v Japonsku opravdu vyzkoušela a protože to bylo prostě úžasné, obětuji dnes kousek svého soukromí ve jménu vašeho cestovatelského poznání :-) a dávám sem pár obrázků se mnou samou. Je to tak dávno, tak strašně dávno, ale když se na ty staré fotky dívám, mám pocit, že to bylo včera.

Před mnoha lety jsem si v Japonsku poprvé nechala obléct kompletní tradiční kimono. A brzy mi došlo, že kimono není žádný kostým pro turisty ani romantický převlek. Je to něco, co doslova přepíše způsob, jakým funguje vaše tělo. Nepřeháním!

Samotné oblékání zabere minimálně hodinu, ale klidně i mnohem více než hodinu. Vrstva na vrstvu, šňůrka na šňůrku, vycpávka sem, polštářek tam, až přijde na řadu obi. Ve chvíli, kdy ho utáhnou, si řeknete něco mezi "Aha!" a "Tak teď už se opravdu nenadechnu." Hluboké dýchání je minulostí, trup se promění v elegantní válec (ano, válec je tentokrát pochvala, s tím moje oblékačky teda dost bojovaly, protože jsem vysloveně slovanský typ, a nedařilo se jim příliš, ze mě ten požadovaný válec vyrobit :-)), záda se narovnají a dlouhé kroky přestanou existovat. Najednou automaticky cupitáte, sedáte si opatrně, vstáváte ještě opatrněji a po nějaké době začnete přemýšlet, jestli vaše bederní páteř ještě vůbec někdy promluví.

A pak vám to dojde, pak si uvědomíte, že gejša se nepohybuje s takovou lehkostí jen proto, že to roky trénovala. Kimono ji k tomu pohybu prostě samo vede. Nemůžete se rozvalit, rozběhnout ani teatrálně máchnout rukama. Každý pohyb je menší, klidnější a překvapivě ladnější.

A víte co? Přes všechna ta omezení jsem se v kimonu cítila nádherně. Moc krásně. A moc žensky. Právě proto, že to nebyla maska. Na pár hodin jsem si mohla vyzkoušet, jaké to je, když oblečení není jen něco, co máte na sobě, ale něco, co změní způsob, jakým se pohybujete, stojíte, dýcháte... a možná i to, jak samy sebe vnímáte. 

Krásná zkušenost! Půjčoven kimon je po celém Japonsku plno, můžete si vybrat styl, jestli chcete být gejšou, učednicí maiko nebo dokonce oiran kurtizánou. Vybíráte si nejen kimono, ale taky účes, paruku a samozřejmě boty. Nalíčí vás ve stylu odpovídajícímu dané historické postavě a samozřejmě vás vyfotí. 

Pokud byste si chtěli podobný zážitek dopřát dnes, tak třeba v Kjótu je to překvapivě dostupné. Za půjčení kompletního dámského kimona, včetně profesionálního oblečení, zaplatíte přibližně 3 500–8 000 jenů. Účes bývá často součástí balíčku nebo stojí zhruba 1 500–2 000 jenů, profesionální make-up pak většinou vyjde na dalších 3 000–5 000 jenů. Za kompletní proměnu, kimono, oblékání, účes i make-up, dnes zaplatíte přibližně 8 000 až 13 000 jenů.

Možná vás překvapí, že před lety, kdy jsem si to vyzkoušela já, býval podobný zážitek často dražší. Dnes je ale v Kjótu mezi půjčovnami obrovská konkurence, takže ceny jsou ve srovnání s minulostí příznivější a základní balíčky začínají už kolem 3 300 jenů.

Jen je dobré vědět, že turistické půjčovny většinou nabízejí jednodušší typy kimon, nejčastěji komon, tedy kimona určená pro běžné nošení nebo procházku městem. Nejde o vzácná slavnostní hedvábná kimona, která se dědí z generace na generaci. Samotný způsob oblékání, pevně utažené obi i ten zvláštní pocit, kdy se změní vaše držení těla, způsob chůze i dýchání, jsou ale velmi podobné. A proto si z takového dne neodnášíte jen hezké fotky, ale především mnohem větší respekt k ženám, které v kimonu prožívaly úplně obyčejný každodenní život.

Vzhledem k unikátní zkušenosti je cena ve většině půjčoven celkem ok. Rozhodně vás to nezruinuje, ale počítejte s min. 2-3 hodinami na oblékání, česání a líčení + čas, který chcete věnovat procházce v kimonu, když už jste tomu tolik obětovala.

Jen návštěvu toalety vám z celého srdce doporučuji podniknout před tím, než z vás udělají ten válec :-)!

Tak... a jsme na konci seriálu o nejsymboličtější ze všech symbolů Japonska, o gejšách. Snad se vám letošní letní speciál "ze světa květů a vrb" líbil. Pokud jste dočetli až sem, pak věřím, že snad ano. Děkuji, že jste se do tajemného světa gejš vydali se mnou. Těším se na vaše ohlasy i tipy na další neobvyklá témata. 

Jolana (Yosan) Heklová