KARYŪKAI VII. CHCEŠ, ABY SE TVÁ DCERA STALA GEJŠOU?... MYSLÍM, ŽE NE.

Předpokládám, že současné japonské matky neskáčou radostí, když se jejich dcery překvapivě rozhodnou pro toto povolání, a ani současné samotné mladé japonské dívky asi nejsou zrovna nadšené představou mnohaletého drilu a odříkání? Upřímně? Velmi pravděpodobně ne.

A právě to je jeden z důvodů, proč gejš tak dramaticky ubylo.

V předválečném Japonsku představovala dráha gejši pro některé dívky jedinou možnost společenského vzestupu, zajištěného živobytí a prestižní kariéry v tradičním umění. Dnešní mladá Japonka má ale k dispozici univerzity, zahraniční studia, korporátní kariéru, vlastní podnikání nebo práci v kreativních oborech. Najednou existuje obrovské množství alternativ. Gejša už není jednou z mála cest, ale jednou z mnoha.

Před sto lety opravdu mohla být cesta gejši jednou z mála příležitostí, jak si mladá Japonka vybuduje respektované postavení ve společnosti. Dnes je situace opačná. V zemi plné univerzit, moderních profesí a neomezených možností představuje svět gejš dobrovolnou volbu náročného životního stylu. Mnohaletý dril, přísná disciplína a každodenní studium tradičních umění nejsou zrovna snem většiny současných dívek. O to větší obdiv si zaslouží ty, které se pro tuto cestu rozhodnou. Nevybírají si totiž jednodušší život. Vybírají si poslání.

Navíc si představte, co tato volba znamená v praxi...

Několikaletý výcvik zahrnuje nejen tanec, zpěv a hru na shamisen, ale taky etiketu, společenská pravidla, tradiční dialekt, správné nošení kimona a stovky drobných kulturních detailů. V učňovských letech je život maiko poměrně silně regulován a vyžaduje velkou disciplínu. Ve srovnání s možnostmi, které mají dnešní dvacetileté Japonky, to pro mnoho dívek nemusí být příliš lákavá představa.

I rodiče dnes uvažují jinak než jejich předkové. Současné japonské matky zpravidla chtějí, aby dcera získala vzdělání, měla stabilní budoucnost a větší míru osobní svobody. Nehledě na finanční náročnost mnohaletého různorodého výcviku. Náročná a poměrně neobvyklá profesní dráha gejši proto nemusí být jejich vysněnou volbou. To samozřejmě neznamená, že by ji automaticky odmítaly, ale rozhodně už nejde o kariéru, kterou by většina rodin aktivně podporovala jako první možnost.

Na druhou stranu ženy, které se pro tuto cestu rozhodnou dnes, ji často volí z úplně jiných důvodů než dříve. Ne proto, že musí, ale protože chtějí. Bývají fascinovány tradiční kulturou, tancem, hudbou a touhou zachovat něco jedinečného. V jistém smyslu je dnešní gejša možná ještě větší idealistka než její předchůdkyně před sto lety.

Tak se nemylme... současná gejša není žádná relikvie minulosti, ale mladá žena, která se vědomě rozhodla zachovat kus japonské historie i za cenu značných osobních obětí. To na ní bývá možná přitažlivější než dokonale uvázané kimono nebo slavná odhalená šíje.