KARYŪKAI I. SHIBUI… PROČ JSOU GEJŠI KRÁSNÉ JINAK NEŽ INSTAGRAMOVÉ INFLUENCERKY?

Japonci mají pro určité druhy elegance slovo shibui 渋い. Znak 渋 původně označuje lehce trpkou nebo  svíravou chuť, třeba nezralého kaki nebo silného zeleného čaje. V estetickém významu má ale hlubší rozměr. Shibui označuje krásu, která není prvoplánová, okázalá ani přehnaně nápadná. Je to půvab založený na střídmosti, harmonii, vyzrálosti a schopnosti zaujmout bez snahy na sebe upozorňovat. Tento dávný koncept pomáhá pochopit, proč se japonské vnímání ženské přitažlivosti po staletí výrazně lišilo od toho evropského.

Když se Evropan zamyslí nad tím, co je v jeho kultuře považováno za sexy, asi si vybaví výrazný make-up, hluboký výstřih, zvýrazněnou postavu nebo odvážný styl oblékání. V západním prostředí bývá přitažlivost poměrně často spojována s viditelným zdůrazňováním fyzických předností. Japonsko se historicky vydalo jinou cestou. Krása zde nevznikala z odhalování, ale z náznaků. Čím více prostoru dostala představivost, tím silnější mohl být výsledný dojem!!! Tohle považuji za jednoduše geniální, protože představivost nezná hranic!

Právě proto se symbolem ženského půvabu v Japonsku nestal dekolt, ale například šíje. U gejš a jejich učednic maiko byla pečlivě odhalená linie zátylku považována za jeden z nejpřitažlivějších detailů ženského vzhledu. Bílý make-up na krku záměrně ponechával malé plochy přirozené pokožky, čímž vznikal kontrast, který přitahoval pozornost mnohem nenápadněji než jakékoli výrazné odhalování těla. Podobně fungovalo i letmé odhalení zápěstí pod rukávem kimona, třeba při nalévání čaje nebo manipulaci s vějířem, ale taky elegantní pohyb při chůzi. Smyslnost nebyla spojována s množstvím odhalené kůže, ale s uměním naznačit.

Zajímavé je, že část těchto principů přetrvala až do současného Japonska. Přestože dnešní Tokio žije stejnými módními trendy jako Paříž, Londýn nebo Praha, stále tu existuje silná preference přirozeného vzhledu. Japonský kosmetický průmysl staví především na péči o pleť, zdravém vzhledu pokožky a dojmu nenucenosti. 

Ideálem není tvář, na které je vidět mnoho práce, ale tvář, která působí svěže a přirozeně. Moje tokijská kámoška sice nevynechá, a to fakt nikdy!, ani jeden krok ze své snad 15-ti krokové :-) kosmetické každodenní rutiny, ale přesto vypadá naprosto přirozeně, jako by jen lehce v rychlosti a nedbale použila lesk na rty. Mnohastupňová rutina péče o pleť je v Japonsku, a stejně tak v Jižní Koreji odkud ji vlastně Japonsko převzalo, naprosto běžná. Proto bývají oblíbené jemné odstíny líčení, decentní rtěnky a make-up, jehož hlavním cílem je zdůraznit přirozené rysy, nikoli je překrýt.

Stejný princip můžete pozorovat i v oblékání. Mnoho Japonek dává přednost elegantním střihům, kvalitním materiálům a celkově upravenému dojmu před výraznou sexualizací vzhledu. Kdyby Japonka chtěla do práce v takových "sexy" outfitech, jako jsou crop topy, minisukně, nedejbože odhalená záda nebo jiné prvoplánové odhalující prvky, které denně vídáme v českých ulicích, byl by to zcela jistě její poslední pracovní den, pokud by se hanbou nepropadla už cestou. Vím, že nepropadla! Jednoduše proto, že by ji něco takového obléknout do práce ani nenapadlo. To samozřejmě neznamená, že by se moderní japonská žena nechtěla líbit. Rozdíl spočívá ve způsobu, jakým toho dosahuje. Důležitá je harmonie celku, nikoli jeden dominantní prvek, který okamžitě upoutá pozornost. Přitažlivost má působit přirozeně a nenásilně.

Ještě důležitější než samotný vzhled je ale v japonském prostředí chování. Zdvořilost, klidný projev, schopnost naslouchat, kultivované vystupování a sebeovládání jsou vlastnosti, které bývají vnímány jako součást osobního půvabu. Historické gejši nebyly obdivovány pouze pro svůj vzhled, ale především pro vzdělání, společenské dovednosti a schopnost vytvořit příjemnou atmosféru. V tomto směru se japonské pojetí přitažlivosti dodnes výrazně opírá o osobnost a celkový dojem člověka.

Samozřejmě by nebylo pravdou tvrdit, že dnešní Japonky žijí pouze podle tradičních pravidel. Mladá generace je ovlivněna globální módou, korejským beauty průmyslem i sociálními sítěmi. V tokijských čtvrtích, jako jsou Harajuku nebo Shibuya, naopak potkáte neuvěřitelně odvážné styly, extravagantní účesy i velmi výrazné stylizované líčení. V práci, v kancelářích, v japonských firmách ale takové outfity nepotkáte NIKDY! Současné Japonsko je stejně rozmanité jako kterákoli evropská země. Přesto tady stále přežívá úcta k estetice střídmosti a eleganci, kterou lze stručně vyjádřit právě slovem shibui.

Největší rozdíl mezi tradiční evropskou a japonskou představou přitažlivosti? Zatímco západní kultura často hledá způsoby, jak být nepřehlédnutelná, japonská estetika po staletí oceňovala schopnost zaujmout tiše. Ne prostřednictvím okázalosti, ale prostřednictvím detailu. Ne tím, co je vidět na první pohled, ale tím, čeho si všimne pouze pozorný pozorovatel. A proto byla v uličkách Kyóta před dvěma sty lety odhalená šíje považována za vrchol ženského půvabu, zatímco jinde ve světě se pozornost upírala zcela jinam.