KARYŪKAI VI. GEJŠA V HISTORII... VZESTUPY I PÁDY

Jen málokterá profese je s Japonskem spjata tak pevně jako gejši. Pro svět představují symbol tajemné krásy, bílého líčení a nádherných hedvábných kimon. Ve skutečnosti byly především profesionálními umělkyněmi a společnicemi. Jejich úkolem nebylo hosty svádět, ale vytvářet atmosféru... vést konverzaci, hrát na shamisen, tančit, zpívat, recitovat poezii, podávat čaj a dokonale ovládat etiketu. Byly živoucími nositelkami tradiční japonské kultury a po staletí patřily k nejvzdělanějším ženám své doby.

Svět gejš se zrodil v období Edo (1603–1868), v době dlouhého míru, tehdy ve velkých městech rozkvétala kultura, divadlo i zábavní čtvrti. První gejši byli překvapivě muži... hudebníci a baviči, kteří měli hosty rozesmát a zpříjemnit jim večer. Teprve během 18. století je začaly nahrazovat ženy. Jejich vytříbené vystupování, smysl pro krásu a mistrovství v tradičních uměních z nich postupně učinily respektované profesionálky, jejichž postavení bylo natolik významné, že podléhalo přísným pravidlům a státnímu dohledu. Gejši byly od počátku důsledně odlišovány od kurtizán a jejich pověst stála především na umění, nikoli na erotice.

Období Meiji (1868–1912) přineslo Japonsku prudkou modernizaci a otevírání světu. Zatímco se země rychle měnila pod vlivem Západu, gejši se staly symbolem toho, co zůstávalo ryze japonské. Byly zvány na setkání politiků, průmyslníků, diplomatů i zahraničních návštěvníků a jejich svět zažíval nebývalý rozkvět. Ve 20. a 30. letech minulého století působilo v Japonsku přibližně 80 000 gejš, od velkých měst až po lázeňská střediska. Patřily k běžné součásti společenského života a jen málokdo tehdy tušil, že jejich zlatý věk brzy skončí.

Druhá světová válka znamenala pro svět gejš zásadní zlom. Mnohé zábavní čtvrti byly uzavřeny, řada okiya přestala existovat a mnoho gejš nastoupilo do továren nebo se zapojilo do válečné výroby. Po válce se sice tradiční domy gejš postupně znovu otevřely, společnost už se ale změnila. Moderní způsob života, nové formy zábavy i proměna postavení žen způsobily, že zájem o tuhle náročnou profesi začal postupně slábnout. 

K nepochopení gejš na Západě navíc přispělo označení geisha girls, kterým američtí vojáci po válce často nazývali prostitutky poskytující služby okupačním jednotkám. Přestože se skutečnými gejšami neměly téměř nic společného, vznikl právě tehdy ten nešťastný mýtus, který přetrvává dodnes.

Dneska se nám může zdát, že gejši patří do světa legend, ale ještě před necelým stoletím byly běžnou součástí japonského společenského života. Ale zůstává jich už jen zlomek. Odhady hovoří zhruba o jednom až dvou tisících profesionálních gejš v celém Japonsku, přičemž v tradičních gejších čtvrtích jich působí dokonce méně než tisíc. Samotné Kyoto, považované za duchovní centrum jejich kultury, má už jen několik stovek aktivních geiko a maiko. To, co ještě před několika generacemi představovalo běžnou součást společenského života, se proměnilo v mimořádně vzácné kulturní dědictví.

Jejich úbytek asi není překvapivý. Cesta od učednice k plnohodnotné gejše trvá řadu let a vyžaduje neobyčejnou disciplínu. Mladé ženy musí zvládnout tradiční tanec, hru na shamisen, zpěv, společenskou etiketu, čajový obřad, oblékání kimona i umění konverzace. K tomu dlouhé hodiny studia, přísný režim a život pod neustálým dohledem starších kolegyň. V době, kdy většina mladých lidí touží po svobodě a flexibilitě, představuje svět gejš jednu z nejnáročnějších profesních drah, jaké lze v moderním Japonsku najít.

Možná právě proto působí třeba ta drobná lysinka zvaná maiko hage tak symbolicky. Není jen důsledkem let strávených v komplikovaných účesech. Je připomínkou skutečnosti, že za zdánlivě bezchybnou elegancí gejš se skrývají tisíce hodin práce, odříkání a disciplíny. V zemi, kde je ceněna vytrvalost a mistrovství získané dlouholetým úsilím, může být taková stopa paradoxně důvodem k hrdosti. Ne proto, že by byla krásná sama o sobě, ale proto, že vypráví příběh.

Když dnes v kjótském Gionu zahlédnete gejšu, nevidíte jen ženu v nádherném kimonu. Vidíte příslušnici profese, která během jediného století ztratila více než devadesát procent svých členek, přesto přežila. Její kouzlo nespočívá v okázalé kráse, ale v odhodlání, disciplíně a úctě k tradici, které zůstávají skryté pod vrstvami hedvábí. Proto gejši dodnes fascinují celý svět. Jsou živoucím důkazem, že některé tradice mohou přežít i dobu, která jim už dávno nepřeje.