KAMENNÉ LAMPY JAPONSKA

V hlubokých lesích Nary, v zeleni svatyní Kjóta, ale i v tichu starých čajových zahrad určitě potkáte kamenné lampy, s povrchem pokrytým měkkým mechem a tělem nesoucím stopy staletí. Lampy tōrō 灯籠, doslova koše světla. Jsou svědectvím o duchovním rozměru japonské estetiky propojující přírodu, víru a řemeslné umění do tichého souznění.

Původ kamenných lamp sahá k období Asuka (6.–7. století), kdy byl do Japonska přenesen buddhismus z Číny a Koreje. V prvních chrámech byly lampy používány jako votivní dary, světlo mělo symbolizovat Buddhovu moudrost, která prosvěcuje temnotu nevědomosti. Archeologické prameny i záznamy v klášterech Hōryū-ji nebo Tōdai-ji dokládají, že kamenné lampy byly už tehdy nedílnou součástí chrámových komplexů.

Postupem času se tōrō rozšířily i do šintoistických svatyní, kde se staly prostředníky mezi světem lidí a světem kami, božských duchů. V období Heian (794–1185) se už začínají objevovat i v soukromých zahradách aristokracie jako praktické světelné zdroje, ale především jako estetické objekty, které vyvažovaly prostor mezi architekturou, vodou a rostlinstvem.

Typická kamenná lampa se skládá ze základny kiso, sloupu sao, středního podstavce chūdai, komory pro světlo hibukuro, stříšky kasa a hōshu horní ozdoby, často v podobě lotosového pupenu. Tahle vertikální struktura odráží japonské pojetí harmonie… stabilita a váha kamene dole, lehkost a světlo nahoře.

Stylů tōrō existuje mnoho a každý z nich má svůj účel i charakter. Kasuga-dōrō, spjatý se svatyní Kasuga Taisha v Nara, je snad nejznámější. Jeho tvar je šestiboký, s bohatě vyřezávanými detaily a symbolikou jelenů, posvátných zvířat šintoistické mytologie. Tvar se stal prototypem pro většinu pozdějších forem.

Dalším oblíbeným typem je yukimi-dōrō, doslovně lampa pro pozorování sněhu. Její široká střecha umožňuje, aby se na ní v zimě usadil sníh, tím vzniká obraz klidné rovnováhy mezi chladnou přírodou a teplem světla. Objevuje se hlavně v zahradách čajových mistrů období Edo, často poblíž rybníků nebo potoků, kde odrazy světla na vodní hladině doplňují vizuální kompozici.

Zvláštní místo zaujímá Oribe-dōrō, pojmenovaný po čajovém mistru Furuta Oribe. Tento styl lampy je výrazně asymetrický, někdy až bizarní, jakoby schválně vzdoroval dokonalosti. Právě svou nedokonalostí se nejvíce přibližuje japonské filozofii wabi-sabi, která oceňuje pomíjivost a nedokonalou krásu.

Snad nikde není ale duch tōrō přítomen silněji než ve svatyni Kasuga Taisha v Nara. Tady se nachází přes tři tisíce lamp kamenných i bronzových, rozmístěných podél posvátných cest a v chodbách svatyně. Dvakrát ročně, během slavností Mantōrō (v únoru a srpnu), se všechny lampy rozsvěcují, aby ozářily lesní stezky jemným, zlatavým světlem. Přála bych všem zažít pohled, kdy tisíce světel mihotavě tančí v rytmu větví a větru... je jedním z nejúchvatnějších obrazů japonského duchovního světa.

Symbolika světla je v japonské kultuře mnohovrstevná. Ve světle tōrō se spojuje lidské úsilí s přírodními cykly. Světlo není jen praktické, je metaforou poznání, čistoty a přechodu mezi světem hmoty a duchovním prostorem. Stezka lemovaná lampami symbolicky vede poutníka ze světa do sféry posvátné, kde čas ztrácí význam.

Dnes se tōrō nacházejí nejen ve svatyních, ale taky v moderních japonských zahradách, tady plní estetickou i meditační funkci. Mech, který pokrývá jejich povrch, se stal synonymem japonské představy o čase, tichém, plynulém a vše prostupujícím. Mech není známkou zanedbání, ale naopak důkazem, že kámen žije, že dýchá s okolní přírodou a že přijímá pomíjivost jako součást své krásy.

Pro návštěvníka Japonska jsou tōrō nejen předmětem obdivu, ale i klíčem k pochopení hlubších vrstev japonské kultury. Jejich tichá přítomnost připomíná, že světlo nemusí být silné, aby ukazovalo cestu. Stačí malé, stálé světlo, které vydrží po staletí v kameni, v mechu a  paměti návštěvníků.

Lampy na fotce pocházejí ze svatyně Kasuga Taisha 春日大社 ve městě Nara. Na každé lampě je připevněná tabulka s kaligrafií v kruhovém rámu. Typický způsob označení lamp, které byly darovány věřícími 奉納 hōnō, nápisy uvádějí jméno dárce, datum a krátké přání.