JEDEN ZNAK VE 4 KULTURÁCH... VÍTE, CO ZNAMENÁ?

Jeden znak, čtyři kultury. Zatímco v Číně je dlouhověkost ideálem, ve Vietnamu rodinnou hodnotou, v Japonsku slavnostním přáním a v Thajsku odkazem na čínské kořeny komunity. Symbol, který na první pohled působí pouze dekorativně, ve skutečnosti nese kulturní poselství, jehož význam se mění podle místa i tradice.

Při cestách Vietnamem si nemůžete nevšimnout opakujícího se ornamentu, který se objevuje na domech, chrámech, textiliích, keramice i špercích. Na první pohled působí jako další z mnoha dekorativních geometrických motivů, při bližším zkoumání ale zjistíte, že jde o stylizovaný znak thọ symbol dlouhověkosti, zdraví a požehnaného života. Patří k nejrozšířenějším kulturním symbolům Vietnamu, sahá hluboko do historie východní Asie.

Znak thọ má svůj původ v čínském písmu, kde se zapisuje jako 壽, v moderní zjednodušené podobě 寿, vyslovováno šòu. V tradiční čínské filozofii byl dlouhý život jedním z nejvyšších ideálů, vedle bohatství, ctnosti a potomstva. Hodnoty vycházely z konfuciánského učení, které kladlo důraz na úctu ke stáří, rodinu a kontinuitu rodu.

Do Vietnamu se znak dostal v období více než tisíciletého čínského kulturního a politického vlivu, tedy v období 1.–10. století. Přestože Vietnam postupně vytvořil vlastní jazykovou i kulturní identitu, konfuciánské myšlení, čínské písmo a symbolika zde zůstaly silně zakořeněny. Znak thọ se tak stal nedílnou součástí vietnamské vizuální kultury.

Ve Vietnamu není dlouhý život chápán pouze jako biologické přežití, ale jako znak harmonie mezi člověkem, rodinou a světem. Stáří je spojeno s moudrostí, zkušeností a morální autoritou. Proto je znak thọ často vystaven v domech, kde žijí starší lidé, nebo se objevuje jako dar při významných životních jubileích, například při 60., 70., 80. narozeninách. Znak se taky hojně používá při oslavách Tết, vietnamského lunárního Nového roku. V tomto období vyjadřuje přání, aby nadcházející rok přinesl zdraví, klid a dlouhý život všem členům rodiny.

Znak thọ je velmi často stylizován do kruhové nebo symetrické geometrické podoby. Kruh zde symbolizuje nekonečnost, koloběh života a harmonii. Ornamentální forma umožňuje znak snadno začlenit do architektury, výšivek i šperků, aniž by ztratil svůj význam. Bývá doprovázen dalšími symboly dlouhověkosti, jako jsou broskve (plod nesmrtelnosti), jeřábi, draci, fénixové nebo lotosové květy. Barevnost bývá zejména zlatá, modrá a červená, zdůrazňuje slavnostní a ochranný charakter znaku.

Jaký je rozdíl mezi čínskou a vietnamskou verzí?

• Přestože má znak společný původ, jeho používání se v Číně a ve Vietnamu v některých ohledech liší. V Číně je znak často součástí širší trojice symbolů Fu, Lu, Shou… štěstí, prosperita a dlouhověkost, které se objevují společně, zejména v dekoracích a lidovém umění.
• Ve Vietnamu je znak thọ více individualizovaný. Často stojí samostatně a je silně propojen s rodinným a komunitním životem. Vietnamské ztvárnění bývá jemnější, ornamentálnější a více přizpůsobené místní estetice. Zatímco čínské provedení může působit robustně a formálně, vietnamské varianty kladou důraz na plynulost linií a dekorativní harmonii. 
• Dalším rozdílem je taky emocionální rovina. Ve Vietnamu je thọ úzce spojen s osobním přáním, konkrétnímu člověku, konkrétní rodině. Nejde o abstraktní ideál, ale o velmi lidské poselství úcty a péče. 
• Porozumění tomuto znaku vám otevírá dveře k pochopení jedné ze základních hodnot vietnamské kultury... tou jsou bezpochyby úcta ke stáří, rodině a plynutí času.

Znak thọ v širším asijském kontextu… jak je to s ním v Japonsku a Thajsku?

• V Japonsku se používá znak 寿, čtený jako kotobuki. Na rozdíl od vietnamského pojetí nezdůrazňuje stáří ani kontinuitu rodu, ale především slavnostní okamžik. Objevuje se při svatbách, narození dítěte a jiných významných životních událostech. Funguje zde jako přání štěstí a dobrého osudu pro nový začátek.

• Thajsko nepřevzalo čínské znaky do svého jazyka, přesto se znak dlouhověkosti objevuje v prostředí čínsko-thajských komunit. Nejčastěji jej uvidíte v čínských chrámech, na oltářích předků a během oslav čínského Nového roku. Tady si zachovává svůj původní význam dlouhého života a ochrany, ale není součástí širší thajské národní symboliky.

Je moc zajímavé, jaká různorodost je s tímto vizuálním symbolem spojená a jak se jeden symbol může stát společným kulturním mostem mezi různými zeměmi, a přesto v každé z nich nést odlišný emocionální a společenský význam.