KAŽDÝ ZNÁ NĚKOHO, KDO O NICH SLYŠEL, KAŽDÝ VÍ, ŽE EXISTUJÍ… ALE NIKDO JE VE SKUTEČNOSTI NA VLASTNÍ OČI NEVIDĚL

O japonských automatech všichni mluví s pozoruhodnou jistotou. Každý zná někoho, kdo o nich slyšel, každý ví, že existují, a téměř každý je ochoten přísahat, že právě ony dokonale vystihují šílenou japonskou mentalitu. Především jde o legendární automaty s použitými dámskými kalhotkami, které se v evropských vyprávěních objevují s takovou pravidelností, jako by stály na každém tokijském rohu. Skutečnost je ale taková, že většina lidí, kteří o nich mluví nejzasvěceněji, je nikdy neviděla a dnes už by je ani vidět nemohla.

Automaty jsou v Japonsku fakt všudypřítomné, ale jejich kouzlo spočívá spíše v nudné dokonalosti než v bizarnosti. Najdeme je u nádraží, před kancelářemi, na venkovských křižovatkách i v horách, kde působí téměř absurdně jen tím, jak samozřejmě tam stojí. Slouží především k tomu, aby člověk dostal pití, kávu, čaj nebo drobnou svačinu bez čekání a bez interakce s okolním světem. Nikdo je nefotí, nikdo se nad nimi nepozastavuje a Japonci je berou stejně samozřejmě jako chodník nebo pouliční lampu.

Vedle nápojů existují i automaty s takzvaným non-food a non-drink sortimentem, což zní možná tajemně, ale ve skutečnosti jde o velmi prozaické věci. Deštníky pro případ nečekaného lijáku, roušky, baterie, hygienické potřeby nebo drobnosti, které člověk nutně potřebuje právě teď a nechce kvůli nim hledat otevřený obchod. Tyhle automaty se objevují tam, kde dávají smysl, ale rozhodně ne proto, aby ohromily zahraniční publikum.

Pak je tu ale kategorie, která živí fantazii internetu už několik desetiletí… automaty s erotickým obsahem. Ano, existovaly. Ano, šlo o okrajový jev. A ne, nebyly a nejsou běžnou součástí japonského městského prostoru. Objevily se krátce na přelomu 80. a 90. let, v době ekonomické bubliny a velmi uvolněného přístupu k provokaci všeho druhu. Už tehdy ale šlo o záležitost několika málo míst, často schovaných v postranních uličkách nebo specializovaných zónách, rozhodně ne o veřejnou atrakci pro kolemjdoucí.

A sem právě patří ony legendární automaty s použitými dámskými kalhotkami. V realitě šlo často o marketingový trik, stylizované zboží nebo čistě symbolickou provokaci, nikoli o masovou distribuci čehokoli autenticky intimního. Dnešní Japonsko je v tomhle ohledu mnohem střízlivější, než si mnozí představují! Změny zákonů, přísnější regulace a posun společenských norem způsobily, že podobné automaty z veřejného prostoru prakticky zmizely. Pokud dnes někdo tvrdí, že je viděl nedávno, není neslušné se zeptat, zda tím nemyslí fotografii z internetu starou třicet let :-)...

Existuje ale jiný typ automatu, který je mnohem méně slavný, ale přesto mnohem výmluvnější. Jsou to automaty s bílými formálními košilemi pro sararímany, tedy kancelářské zaměstnance v oblecích, kteří se po probdělé noci potřebují rychle vrátit do společensky přijatelného stavu. Tyto automaty najdete především u velkých nádraží, v business čtvrtích a poblíž kapslových hotelů. Nabízejí standardní bílé košile v několika velikostech, pečlivě složené a připravené k okamžitému použití. Opravdu nejde o vtip, ale o praktické řešení situace, která je v Japonsku natolik běžná, že si zasloužila vlastní technologickou odpověď.

Možná právě ony, ty košilové, lépe než cokoli jiného ukazují, jak to s japonskou automatovou kulturou doopravdy je. Nejde o snahu šokovat, ale o maximalizaci pohodlí v rámci jasně daných společenských pravidel. Automaty mají sloužit, ne vyčnívat. I proto je najdeme i v historických oblastech, kde se jejich vzhled citlivě přizpůsobuje okolí a kde by jakákoli výstřednost působila nepatřičně.

Představa Japonska jako země bizarních automatů tak vypovídá spíše o našich očekáváních než o realitě. Skutečné Japonsko je v tomto ohledu klidné, praktické a překvapivě zdrženlivé! A možná právě to je na něm nejzajímavější… místo legendárních kalhotek nabízí dokonale složenou bílou košili ve chvíli, kdy ji člověk potřebuje nejvíc.