JAK SE JAPONSKÉ DĚTI UČÍ ZODPOVĚDNOSTI OD MALA?

Když cestujete po Zemi vycházejícího slunce, jedním z nejzajímavějších objevů může být zcela odlišný přístup k výchově a školnímu životu dětí v Japonsku. Zatímco v Evropě často vidíme tendenci k hyper protektivnímu chování rodičů, kteří chtějí děti maximálně ochránit před vším méně příjemným, v Japonsku už ti nejmenší školáčci přijímají zodpovědnost za svůj školní život sami, a to od úplného začátku. 

Jednou z věcí, která Evropany vždy překvapí, je, že už děti na prvním stupni základní školy pravidelně uklízejí nejen své třídy, ale i společné prostory školy, chodby, jídelnu či toalety! Tato praxe učí děti nejen pečovat o své okolí, ale hlavně je to způsob, jak si osvojit disciplínu a pocit vlastní zodpovědnosti. Nejde o povinnost, kterou jim ukládají dospělí, ale o společný úkol, který děti přijímají jako samozřejmou součást školního dne. Zcela jiný přístup než v Evropě, kde se často snaží rodiče děti ochránit před jakoukoliv prací nebo starostí.

Dalším příkladem této zodpovědnosti je zapojení žáků do přípravy školních obědů. Ve většině japonských škol děti společně rozdávají jídlo, servírují a po obědě pomáhají s úklidem. Tento systém podporuje nejen zdravý vztah k jídlu, ale také vzájemnou spolupráci a respekt ke spolužákům i učitelům. Opět jde o praktickou zkušenost, kterou děti sbírají už od raného věku.

Školní uniformy v Japonsku nejsou jen módní záležitostí, ale mají hluboký význam. Pomáhají vytvářet pocit sounáležitosti a rovnosti mezi žáky. Díky nim se děti více soustředí na vzdělávání a kolektivní hodnoty, nikoli na odlišnosti v oblečení či sociálním postavení. Uniforma je také praktická a přizpůsobená různým ročním obdobím. Celkově jde o další prvek, který podporuje pořádek, disciplínu a kolektivní odpovědnost.

Dalším zcela výjimečným rysem japonského školství je skutečnost, že i ty nejmenší děti… často už v šesti letech… docházejí do školy úplně samy. V přeplněných městech, kde je hustá dopravní síť, to může působit neuvěřitelně. Ale v Japonsku je to běžná součást dětství. Školní autobusy se využívají spíše výjimečně, například v odlehlých venkovských oblastech. Většina dětí chodí pěšky nebo jezdí vlakem či metrem… samy nebo ve skupinkách spolužáků. Společnost jim často dělají starší kamarádi ze školy v rámci tzv. hodokai… neformálních skupinek, které se organizují právě kvůli bezpečnosti cesty. Dospělí do toho zpravidla nezasahují, protože samostatnost je považována za důležitou součást výchovy.

Kromě povinností ve škole jsou japonské děti také velmi aktivní mimo vyučování. Mnoho z nich, raději rovnou po pravdě řekněme, že téměř každé dítě, navštěvuje různé zájmové kroužky, sportovní oddíly nebo doučovací kurzy tzv. juku. Tyto aktivity pomáhají upevňovat nejen znalosti, ale i sociální dovednosti, a jsou dalším krokem v jejich samostatném růstu. Přitom ale děti v Japonsku nepodléhají přehnané ochraně rodičů, ti jim důvěřují a podporují je v tom, aby si samy organizovaly svůj čas a učily se zodpovědnosti.

Pokud vás zajímá, jaké to je být součástí takto fungujícího školního systému, návštěva japonské školy může být inspirativním zážitkem. Vidět děti, které od mala samy pečují o své prostředí, pomáhají si navzájem a zvládají každodenní povinnosti s přirozenou samozřejmostí, je možná jedním z nejpůsobivějších obrazů, které Japonsko nabízí.