JAPONSKÁ FILOZOFIE... 生き甲斐 IKIGAI

Japonský pojem ikigai se často překládá jako důvod žít nebo dokonce důvod ráno vstát z postele. V sobě ale nese víc než jen tuhle jednoduchou definici. Slovo se skládá z iki život a gai hodnota, takže jde o hledání smyslu a hodnoty každodenní existence. Nejde přitom o velké cíle nebo okázalé úspěchy, ale o jemné a mnohdy nenápadné radosti, které dělají život naplněným.

Kořeny pojmu ikigai se nacházejí až v období Heian, tedy mezi 8. a 12. stoletím. Kdy se v japonštině objevilo slovo kai, označující mušle, které byly tehdy velmi ceněné. Z něj se postupně vyvinulo gai, jako označení pro něco hodnotného. V moderní době sehrála zásadní roli psychiatrička Mieko Kamiya, která v šedesátých letech napsala knihu On the Meaning of Life. Popsala v ní, že ikigai není jen o radosti, ale také o schopnosti nést těžkosti života, pokud člověk vnímá, že jeho bytí má hlubší smysl.

V Japonsku se ikigai tradičně chápe jako životní filozofie zakořeněná v komunitě, rodině a práci. Řemeslník, který celý život věnuje svému umění, hospodyně pečující o rodinu nebo rolník obdělávající pole… každý z nich může nacházet ikigai ve svých drobných úkolech a ve vědomí, že jsou součástí něčeho většího. Důležitá je samotná cesta, nikoli výsledek. To souvisí s estetikou wabi-sabi (o které jsem psala v předchozím článku), která oceňuje krásu nedokonalosti, nebo s pocitem mono no aware, jemného dojetí nad pomíjivostí života.

Na Západě se ikigai proslavil zejména v posledních desetiletích. Jistě znáte zprofanovaný obrázek pomocí populárního diagramu čtyř kruhů, který kombinuje to, co milujeme, v čem jsme dobří, co potřebuje svět a za co můžeme dostat zaplaceno. Tento vizuál vytvořil americký autor Marc Winn a díky knize Héctora Garcíi a Francesca Mirallese… Ikigai: The Japanese Secret to a Long and Happy Life se stal celosvětovým symbolem. 

Japonští badatelé ale upozorňují, že tato západní interpretace zúžila hlubší filozofii ikigai jen na otázku kariéry, zatímco původní pojetí bylo mnohem širší a spojené s každodenním bytím.

Zajímavým aspektem ikigai je jeho propojení s dlouhověkostí. Kolikrát jste už slyšeli, že Okinawa, japonský ostrov známý jako jedna z tzv. modrých zón, má jednu z nejvyšších průměrných délek života na světě? Obyvatelé často zůstávají aktivní i v pokročilém věku a svůj smysl vidí v komunitě, zahradničení, péči o rodinu či drobných tradicích. Vědomí, že jejich život má smysl, přispívá k fyzickému i psychickému zdraví.

V Asii mě vždycky těší pozorovat staroušky, a to často opravdu velmi staré, jak se s neuvěřitelným soustředěním, ale také nakažlivou radostí, věnují různým cvičením, ať už je to ranní taichi v parcích, v Číně často dokonce přímo na balkonech paneláků, ale přesto jaksi skupinově, propojeni právě s těmi dole v parku, nebo vietnamské muže a jejich opeřené svěřence při ranních pěveckých bitvách v ptačích kavárnách, i japonské starší dámy, které se angažují v různých komunitních spolcích a dílničkách, vedou kurzy ikebany a čajového obřadu. Mít radost a zároveň být užitečný, co nejdéle je to možné!

Ikigai by fakt neměl zůstat jen exotickým konceptem nebo módním heslem. Je to jemná připomínka, že smysl života nemusíme hledat jen ve velkých projektech. Může být ukrytý v ranní procházce, v přípravě jídla, v rozhovoru s přáteli nebo v okamžiku, kdy se soustředíme na práci, která nás naplňuje. Každý si svůj ikigai hledá jinak, ale podstata je univerzální… objevit radost, která dává našim dnům hodnotu.