CO TÍŽÍ JAPONSKO? HIKIKOMORI ひきこもり... FENOMÉN SOCIÁLNÍ IZOLACE 

Hikikomori je termín označující extrémní sociální izolaci, která se objevuje především v Japonsku, ale v posledních letech je tento jev zaznamenán i v jiných zemích. Doslovně znamená stáhnout se do ústraní a popisuje lidi, kteří se na dlouhou dobu… někdy i několik let… uzavírají doma a vyhýbají se jakémukoliv kontaktu s okolím.

Tento fenomén je spojený hlavně s mladými lidmi, kteří z různých důvodů ztrácejí motivaci nebo schopnost normálně fungovat ve společnosti. Často jde o studenty nebo mladé dospělé, kteří se cítí přetížení tlakem na výkon ve škole, na pracovišti nebo v rodinných vztazích. Hikikomori není pouze o samotě, ale jde o hlubší psychologický problém, který zahrnuje úzkost, depresi, nízké sebevědomí a velmi často i závislost na digitálním světě.

Podle japonských studií je počet lidí trpících hikikomori odhadován na několik stovek tisíc až milion, přičemž většina z nich zůstává doma v pokojích po dobu šesti měsíců a déle bez sociálních kontaktů. Problém však není pouze zdravotní, ale i sociální… tito jedinci jsou často závislí na rodině, která je finančně i emocionálně podporuje, což klade velkou zátěž na rodinné rozpočty a vztahy.

Příčiny hikikomori jsou složité a mnohostranné. Kromě společenských tlaků, které jsou v Japonsku výrazné, hraje roli i kulturní kontext, kde je důležitý soulad a skupinová harmonie, což může zvyšovat stres u jedinců, kteří se necítí schopni těmto požadavkům vyhovět. Dále může hrát roli i ekonomická nejistota, nedostatek pracovních příležitostí a osobní trauma.

V posledních letech se v Japonsku objevují snahy o řešení problému. Existují speciální terapeutické programy, komunitní centra a podpora rodin, které mají pomoci lidem z této izolace vytáhnout se ven. Přesto je léčba obtížná, protože mnozí hikikomori odmítají kontakt s lékaři nebo terapeuty.

Fenomén hikikomori se také stal inspirací pro umění, literaturu a film. V západním světě roste povědomí o tomto problému, který už zdaleka není omezen jen na Japonsko, ale může být důsledkem obecnějších společenských trendů, jako jsou digitalizace, rostoucí tlak na výkon a úbytek mezilidských vztahů.

Hikikomori není jen otázkou fyzické izolace, ale hlubokým psychologickým stavem. Často jde ruku v ruce s poruchami, jako je sociální úzkost, deprese, nebo dokonce některé formy spektra autismu. Lidé trpící tímto stavem mohou mít strach z odmítnutí nebo selhání, což je vede k úplnému odstupu od okolního světa.

Ve společnosti, kde je hodnota jedince často měřena jeho úspěchy a přínosem komunitě, je pro hikikomori obtížné najít své místo. Rodiče a blízké okolí často prožívají bezmoc, protože ne vždy vědí, jak svým blízkým pomoci. Z tohoto důvodu vznikají také podpůrné skupiny a nevládní organizace, které poskytují poradenství a vytvářejí bezpečné prostředí pro postupnou socializaci.

Technologie hrají dvojsečnou roli… na jednu stranu mohou izolaci prohlubovat, například závislostí na videohrách nebo internetu, na druhou stranu ale existují i online komunity, kde si tito lidé nacházejí první sociální kontakty bez obav z přímé konfrontace.

Hikikomori je komplexní problém vyžadující citlivý přístup jak ze strany rodiny, tak i společnosti a odborníků. Porozumění a otevřenost mohou pomoci těmto lidem znovu najít cestu zpět do světa.