GINGKO… STROM, KTERÝ PŘEŽIJE STALETÍ, OHNĚ I BOUŘE

K fenoménu japonského obdivování přírody patří bezpochyby taky u nás méně známé obdivování žlutého listí stromů staletých ginkgo, známých jako icho 銀杏. Tradice chápaná jako součást širšího fenoménu kōyō 紅葉, tedy proměny listí na podzim, spojuje estetické vnímání přechodu ročních období, úctu k přírodě a schopnost všímat si pomíjivosti, která je japonskou kulturou tolik ceněna.

Strom ginkgo se vyjímá v japonské krajině tím, že na rozdíl od ohnivě červených javorů mění své listy na čistě zlatou, zářivě žlutou barvu. Vějířovité listy vytvářejí v určitých prostorách doslova tunel světla, když se řadí podél městských ulic i v tichých chrámových zahradách. Tehdy se procházka ulicí pokrytou padajícími listy mění v obřad. Chodník se proměňuje v měkký zlatý koberec, světlo prosvítá mezi listy a chladný podzimní vzduch vybízí k zastavení a nadechnutí se. Japonci tyto chvíle milují!

Ginkgo má v japonské kultuře zvláštní postavení. Často roste v blízkosti šintoistických svatyní a buddhistických chrámů a bývá považováno za strom duchovní stálosti. Jeho přítomnost připomíná dlouhověkost a vytrvalost, taky jde o jeden z nejstarších stromových druhů na světě. Není náhodou, že právě ginkgo je oficiálním stromem Tokia. Když na podzim celé město zežloutne jeho listím, vypadá, jako by obléklo slavnostní šaty. Obyvatelé i návštěvníci se zastavují, aby se pokochali.

Nejvhodnější doba pro obdivování ginkgo přichází od konce října do začátku prosince, kdy jeho barva dosahuje vrcholu. V Tokiu se zlatý podzim nejvíce rozvíjí v druhé polovině listopadu. Mnoho cestovatelů míří právě do proslulé aleje v areálu Meiji Jingu Gaien, kde se dvě řady stromů zvedají vysoko nad ulici a tvoří nádherný zlatý tunel.

Podzimní obdivování listí není jen vizuálním potěšením. Ginkgo se svým klidným zlatem neoslavuje sílu, ale rovnováhu, smíření s tím, že každá krása má svůj čas. Procházka zlatým stromořadím, posazení se na lavičku pod větvemi, pozorování, jak se listy snášejí ve větru a tiše usedají k zemi, to všechno se stává malým meditativním okamžikem. Večerní osvětlení v parcích, kdy se listy rozsvěcují v teplém světle lamp, přidává k zážitku nový rozměr. Lidé si pořizují fotografie, sbírají listy, ale mnozí prostě jen stojí a dívají se, jak se příroda mění před jejich očima.

Pokud se do Japonska vydáte právě v tomto období, dopřejte si čas. Vydejte se do míst, kde roste alespoň několik stromů ginkgo, a projděte se v brzkém ránu nebo podvečer, kdy má světlo nejjemnější odstín. Nesnažte se vše zachytit hlavně objektivem, stačí vnímat, jak se listy třpytí ve větru, jak město zpomaluje, a jak se i vy necháváte unášet tím tichým zlatým proudem.

Z pohledu tradiční přírodní medicíny má ginkgo v Japonsku své pevné místo, i když jeho význam tady není tak dominantní jako v Číně. Přesto se těší úctě nejen jako symbol dlouhověkosti, ale i jako rostlina s léčivými účinky. Do Japonska se dostalo už ve středověku, a dlouho bylo vysazováno především v areálech chrámů jako strom, který chrání před ohněm a neštěstím. Jeho schopnost přežít extrémní podmínky z něj učinila symbol odolnosti a znovuzrození.

V tradiční medicíně, zejména v systému kanpō 漢方, se využívají především semena ginkgo, známá jako ginnan 銀杏. Ta se přidávají v malém množství i do jídel, ale slouží také jako léčivo. Věřilo se, že posilují plíce, zahřívají tělo, podporují trávení a pomáhají při kašli či astmatu. V malých dávkách měla působit jako prostředek pro zklidnění a navrácení rovnováhy, dokonale ladí s japonskou filozofií wa 和… harmonie těla a mysli. V moderní době se z listů ginkgo získávají výtažky, které se využívají v doplňcích stravy pro podporu paměti, prokrvení a duševní svěžesti. Tak jako dříve, i dnes zůstává ginkgo symbolem života, který přetrvává. 

Jeho léčivá síla se chápe nejen fyzicky, ale i duševně, protože strom, který přežije staletí, ohně i bouře, se stává obrazem klidu a vnitřní síly, jakou si Japonci tolik cení.