CO TÍŽÍ JAPONSKO? フラリーマン FURARÍMANI… MUŽI NA CESTĚ NIKAM, TICHÝ PROTEST JAPONSKÉ SPOLEČNOSTI

V podvečerních ulicích velkých japonských měst, Tokia, Ósaky nebo Jokohamy můžete zahlédnout zvláštní postavy mužů v oblecích, s aktovkou v ruce, kravatou povolenou… nevracejí se však domů, ani nespěchají na schůzku. Jen se potulují! Jsou to muži uvěznění mezi prací a domovem. 

Tato skupina dostala své vlastní jméno furarīmani. Slovní hříčka z japonského slova furafura potulovat se a サラリーマン sararīman, tedy běžný kancelářský zaměstnanec. O životě sararímanů jsem psala v předchozích článcích, je to šílený a politováníhodný způsob života. Ale být furarímanem je mnohem horší.

Furarīman je muž uvězněný mezi prací a domovem, který po práci raději bloumá ulicemi, osamoceně jí, pije, nebo vysadává na lavičkách v parcích, udělá cokoliv, jen aby odložil návrat domů. Tento fenomén, který získal pozornost japonských médií a sociologů, není jen osobní volbou, naopak… odráží hluboké napětí v tradičně nastavené japonské společnosti.

Mnozí furarīmani necítí v rodině úlevu ani podporu, jiní se snaží uniknout před pocitem selhání, kariérní stagnace nebo tlakem pracovního kolektivu. V Japonsku se totiž stále věří, že odejít z práce brzy = nepracovat dost tvrdě. A tak si tito muži místo návratu domů koupí pivo v konbini, zamíří do parku, knihkupectví nebo dokonce jen bezcílně jezdí vlakem. Ale nemylme se! Nehledají dobrodružství. Hledají prostor k nadechnutí.

お小遣い制度 okozukai seido… Výplata? Ano, ale ne pro mě…

Fenomén furarīmana také souvisí s tradičním modelem rodinných financí. V mnoha japonských domácnostech, zejména těch konzervativnějších, funguje tzv. お小遣い制度 okozukai seido… systém kapesného pro živitele rodiny.

Zde se výplata manžela (sararīmana) odesílá automaticky na účet spravovaný manželkou. Ta hradí veškeré výdaje domácnosti a manželovi přiděluje měsíční kapesné. Často pevně danou částku, např. 30 000–50 000 ¥. Ta má pokrýt osobní výdaje jako obědy, dopravu, společenský život nebo drobné radosti. A tak není divu, že místo baru zamíří furarīman spíše do parku s plechovkou piva z automatu protože víc si mnohdy jednoduše nemůže dovolit.

Dovolím si tady sdílet svůj zážitek z rodiny mé japonské kamarádky v Tokyo City, z rodiny konzervativní… každý den po ránu jsem u nich na stole vídávala hromádku peněz určenou jako denní kapesné pro otce rodiny na daný den! A dovoluji si podotknout, že pan otec byl v té době vysokoškolským profesorem na vrcholu kariéry a na vyhlášené tokijské univerzitě…

Ale na druhé straně jsem u nich také každý den vídávala papučky pána domu připravené pod schodem mezi předsíní a obytnými místnostmi otočené špičkami tak, aby vyčerpaný živitel rodiny nemusel vynaložit po návratu domů žádné úsilí na přezutí. Japonsko skrývá mnohá překvapení!

Malé poučení k agari-kamachi 上がり框... jedná se o zvýšený práh, který se nachází hned za vstupními dveřmi a slouží k jasnéu vymezení prostoru, kde si lidé zouvají boty, než vstoupí do čisté části domácnosti. Má praktickou funkci, protože zabraňuje přenášení nečistot zvenčí do interiéru, ale také kulturní význam. Přechod přes agari-kamachi symbolizuje vstup do soukromého prostoru a bez pozvání hostitele by měl návštěvník zůstat stát v předsíni genkan. V některých případech se pod tímto schůdkem nachází i prostor pro ukládání obuvi getabako, čímž se ještě více podporuje udržování čistoty a pořádku v japonské domácnosti.

K tomuhle tématu určitě nesmíme zapomenout ještě na vysvětlení pojmů 春闘 shuntō a 人事異動 jinji idō… duben, měsíc (ne)vyslyšených očekávání!

• Japonský pracovní život má svůj vlastní rytmus a duben je jeho klíčovým momentem. 
• Začíná fiskální rok 会計年度 kaikei nendo. 
• Do firem nastupují čerství absolventi 新卒 shinsotsu. 
• Probíhají 人事異動 jinji idō, tedy personální přesuny, povýšení a změny pozic. 
• Odbory organizují 春闘 shuntō, každoroční jarní boj za zvýšení mezd.

Přestože může být duben pro některé zaměstnance měsícem změn a nadějí, mnozí sararīmani zůstávají na stejném místě se stejným platem. Roční nárůst mzdy se pohybuje jen v řádu několika procent a povýšení není automatické ani garantované. Právě tohle může být tichým spouštěčem frustrace, která se neventiluje křikem, ale potulováním, proměnou na furarīmany. Je to moc smutný pohled!

Furarīman není jen zaměstnanec, který se záměrně opozdí s návratem domů. Je symbolem vnitřního konfliktu mezi loajalitou a touhou po individuálním prostoru, mezi ekonomickými strukturami a duševní pohodou. V zemi, kde je disciplína nejvyšší hodnotou, se furarīmani stávají tichými svědky proměny společnosti, která přichází pomalu, ale nevyhnutelně.