JAPONCI A JAPONKY... SKLENĚNÉ STROPY

Když zamíříte do kancelářských čtvrtí Tokia nebo Ósaky, rozdíly mezi Japonkami a Japonci se stávají ještě viditelnějšími. Ženy často zastávají administrativní nebo podpůrné funkce, zatímco muži dominují v manažerských pozicích. Firemní kultura je založená na hierarchii a očekávání, že ženy budou "příjemné, milé a podporující". 

V praxi to znamená méně prostoru pro ambice, méně příležitostí mluvit na poradách a menší možnost růstu. Všimnete si toho i zvenčí… ve skupinách přesouvajících se z práce bývají ženy jakoby na okraji, zatímco muži vedou konverzaci nebo organizují večerní pijatiky nomikai. A zatímco kariéra mužů je často vnímána jako hlavní životní dráha, ženy jsou stále pod tlakem přizpůsobovat svůj profesní život případnému mateřství.

Japonsko je zároveň jednou z nejbezpečnějších zemí světa, což je pro nás ženy, zvlášť ty cestující sólo, obrovským benefitem. Nemylme se ale... bezpečí neznamená rovnost! Diskuze o sexuálním obtěžování nebo nerovnostech v práci bývá mnohem tišší než v Evropě. Mnoho žen sdílí zkušenosti anonymně na sociálních sítích, a z rozhovorů s některými expatkami vyplývá, že je zde stále silná tendence "nedělat problémy". Přitom právě větší otevřenost by mohla pomoci odhalit témata, která zůstávají skrytá.

Kultura krásy v Japonsku vytváří další specifický rámec. Ideál kawaii, tedy roztomilosti, je hluboce zakořeněný a od žen se očekává jemnost, mladistvost a určitá uhlazená půvabnost. Reklamy jsou plné stereotypů… ženy vaří, muži řídí, děti volají na maminku, ne na tatínka. Z pohledu cestovatelky to může působit jako stylizovaná estetika, ale při delším pobytu si začnete uvědomovat, že tyhle vzorce mají reálný dopad na očekávání společnosti.

Cestovatelky, které zůstanou v Japonsku déle, popisují zajímavé momenty. Třeba když jsou samy na večeři, místní se jich ptají, kde mají manžela. Nebo když v restauraci automaticky obdrží menší talíř či jemnější nápoj jen proto, že jsou ženy. Překvapí je také oddělené role během firemních večírků… zatímco muži sedí u hlavního stolu, ženy dohlížejí na drobnosti nebo dolévají pití. A přesto tytéž ženy působí sebevědomě, moderně a schopně, jen ten systém kolem nich se mění strašně pomalu a taky asi nerad.

Neberte prosím tento článek jako dogma. Samozřejmě... i Japonsko mění. Neznamená to, že se neposouvá. Mladší generace je otevřenější, ženy sílí především ve start-upech a kreativních oborech. Ve městech vznikají pracovní prostory podporující rovnost, a diskuse o právech matek je v Japonsku živější než kdykoli dříve. Postupné změny jsou zřetelné i v politice, i když pomalejší než by si mnozí přáli. Japonsko je zemí, která se vyvíjí svým tempem, tradičně pomaleji, ale stabilně. Píšu to proto, abych vás motivovala zkusit mít při cestách skutečně otevřené srdce i oči, bez předsudků, protože jen tehdy uvidíte pravou tvář země.

Mluvit o genderu v Japonsku znamená hledat rovnováhu mezi respektem a upřímností. Nejde mi rozhodně o jakoukoliv kritiku země, naopak, jde o snahu porozumět jejím kulturním vrstvám. Japonsko je moje celoživotní láska, země fascinující, mnohovrstevnatá a plná kontrastů. A právě díky tomu nabízí hlavně nám ženám cestovatelkám jedinečnou možnost vidět svět z jiné perspektivy. Jen s otevřenýma očima, zjistíte, že skleněné stropy existují nejen v pracovních budovách, ale i v každodenním životě. A pochopení těchto jemných rozdílů je jedním z důvodů, proč je Japonsko tak inspirující destinací.